Bhútánské království si i v dnešní chaotické době zachovává neutrální charakter na pozadí mocenského zápolení okolních politických hráčů. Již tvorba světce Drukpy Kunleyho metaforicky poukazovala na závažnost boje mezi protipóly dobra a zla, jež spolu ve společnosti neustále zápolí. Osobité literární pasáže tohoto mystika (nejčastěji plné prostoty a absurdnosti, která se skrývá za lidskou sexualitou) vzbuzovaly a i nadále vzbuzují rozpaky. Mají ho Bhútánci pokládat za převtělení ďábla, nebo za nositele Buddhovy nekonečné moudrosti? V čem se Drukpa Kunley nemýlil?
V podhůří Himalájí, v blízkém sousedství s tibetskou autonomní oblastí, leží malý vnitrozemský stát s nízkou populační hustotou, jemuž se již od sedmnáctého století přezdívá „země hřmícího draka“. Tato konstituční monarchie je výjimečná nejen citlivým vztahem k ochraně životního prostředí či nenásilným a nevynuceným přechodem k demokratickému systému, ale i kulturním dědictvím, které svojí patriarchální symbolickou přímočarostí daleko předstihuje puritánskou povahu křesťanstvím odkojených civilizací. Vyniká i využíváním konceptu „hrubého národního štěstí“ jako přesnějšího ukazatele kvality života. Bhútánské království si i v dnešní chaotické době zachovává neutrální charakter na pozadí mocenského zápolení okolních politických hráčů. Možná si tuto neochvějnou pozici udržuje díky ochranným znamením v podobě maleb či skulptur velkých ztopořených penisů, jež jsou pro oblast jižní a jihovýchodní Asie natolik typické.
Zvrácený světec Drukpa Kunley o lidské sexualitě
Bhútánská kultura je silně ovlivněna náboženskými proudy, které se v oblasti v různých obdobích mísily s místními filosofickými směry. Kvůli této skutečnosti není názor na původ falického umění v akademické obci jednotný. O čem lze bezpečně tvrdit, že rozšíření této symboliky podpořilo, je autobiografické dílo věhlasného umělce s tibetskými kořeny – Drukpy Kunleyho. Tento buddhistický mnich, který není nadarmo přezdíván „Božský šílenec“, je mezi Bhútánci a Tibeťany oblíben nejen pro své kontroverzní smýšlení o lidské sexualitě, ale i proto, že seznámil Bhútán s některými tantrickými praktikami. Drukpa Kunley je považován za inkarnaci anakreontského básníka osmého století, Sarahapady, který proslul mystickými učebními technikami. „Pod vlivem“ tohoto svobodomyslného mystika Drukpa Kunley tvořil spirituální autobiografické texty, jejichž náplní byla oslava bohémského způsobu života obořující se vůči konzervativnímu chápání normálnosti.
I po letech rozmachu sexuální revoluce mohou jeho osobité literární pasáže vzbuzovat rozpaky ze své prostoty i absurdnosti. Historky, které se o tomto sofistikovaném Don Juanovi tradují, nemají obdoby. Ta nejznámější vypráví o tom, jak svoji vlastní matku přesvědčil ke koitu a druhý den ráno celou tuto událost vylíčil zděšeným trhovcům. Údajně poté, co se matka podvolila jeho naléhání k sexuálnímu styku, podařilo se jí očistit od hříchu a všech pozemských trápení, která sužovala její duši. V dalších zase popichuje mladé dívky k tomu, aby na vlastní kůži poznaly sílu oslího přirození. Drukpa sám nabízel „své služby“ způsobně vychovaným panenským kráskám, že dobrovolně zbaví jejich dívčí počestnosti. I proto bývá některými Bhútánci pokládán za převtělení ďábla, jinými zase za nositele Buddhovy nekonečné moudrosti.
Umělecké ztvárnění bhútánského draka objímajícího Drukpův falus.
Drukpova tvorba metaforicky poukazuje na závažnost boje mezi protipóly dobra a zla, jež spolu ve společnosti neustále zápolí o své výhradní místo na výsluní. Ve svých přímočarých verších parodizuje konzervativní náboženské traktáty, kritizuje hierarchizovanou společnost, privilegii zvýhodňovanou elitářskou vrstvu a podobné formy duchovního materialismu. Přestože se může zdát, že muž jeho charakteru v podstatě žádné zásady nemá a po sexuální stránce se ničeho neštítí, Drukpa se ve svém učení zmiňuje o určitých mezích, které nedokáže překročit. Limity sexuálních radovánek označuje jako tzv. „Tři Tabu,“ mezi něž patří: milování se s vdanou ženou, milování se s dívkou mladší deseti let a milování se s ženou během menstruace či s ženou, která dodržuje přísný závazek celibátu.
Úcta k „božskému“ falu a zahánění démonických sil
Drukpovi je zasvěcený buddhistický chrám plodnosti, Chimi Lhakhang, zbudovaný v roce 1499. Nachází se nedaleko města Punakha, které je hlavním administrativním centrem stejnojmenného dzongkhag, čili distriktu. Impozantnost Drukpova falu je dávána na odiv takměř na každém kroku. Majestátní, avšak humorné kresby ejakulujících penisů ozvláštněných ochlupenými varlaty lemují nejen poutní místa, k nimž směřují turisté a věřící, toužící po zdravém a šťastném potomkovi, ale jsou vyobrazeny i na zdech domů v obytných oblastech. Falus (Drukpův úd) totiž pro Bhútánce představuje jakýsi nástroj, jímž lze zahnat démonické síly, a ve společenském řádu může zabránit nežádoucím aktivitám, mezi něž patří třeba korupční chování. Jeho všudypřítomnost dokáže vybudit zemské síly k tomu, aby byly pozitivně nakloněny rolníkům a hospodářům, tedy aby jejich půda byla úrodná, stáda se rozrůstala a přírodní katastrofy se jim vyhýbaly obloukem.
Ctihodné mužství Drukpy Kunleyho, pověstné nadpřirozenými schopnostmi a nehynoucím sexuálním apetitem, dokáže domácnosti ochránit před všemožným nebezpečenstvím. Na obrázcích můžete najít zachycený falus – s varlaty ozdobenými srstí divokého jaka – v objetí bájného draka, ale častěji bývají doplněné zvlněným proužkem různobarevné látky. Mimo malby mohou tyto symboly získat plastičnost a naplňovat tím jak praktickou, tak i estetickou funkci. V přírodě je možno zahlédnout drenážní trubky či pítka ve tvaru napřímeného pyje, na lidských obydlích může mít zástupnou roli střešních chrličů, klepadel anebo vítacích znamení. Místní si vydělávají na živobytí prodejem atypických suvenýrů, jakými jsou kupříkladu klíčenky, sochy a těžítka falických tvarů, dřevěné masky s motivem hříšných strašáků či plátna s figurální kresbou bhútánských kulturních hrdinů. Populárními bůžky bývají také o poznání štíhlejší a menší faly tzv. srung ma, které jsou vyřezávané ze speciálních druhů stromů a mají ochraňovat děti před ošklivými sny i špatnými úmysly nečestných duší.
Vzdávání holdu posvátnému přirození různými rituály
Drukpovu posvátnému přirození je vzdáván hold různými rituály. Mezi ně patří i obřad vysvěcení domu, který má odvrátit pomluvy od rodiny obývající dané stavení a podpořit plodnost dosud bezdětných žen. Tento obřad probíhá pod dohledem lámů (buddhistických kněží), kteří zhudebňují obscénní texty s modlitbami, a majitelky obydlí. Ta za pomoci přítomných mužů nechává instalovat čtyři posvěcené plastiky údů na okraje střechy (z níž mohou svádět vodu jakožto chrliče). Jeden dřevěný falus je umístěn do domu na znamení blahobytu, všeobecného prospěchu a domovské štěstěny.
Astsarové během festivalu Tshechu.
K nejnavštěvovanějším festivalům v zemi patří tzv. Tsechu, každoročně se konající celostátní akce, které lákají turisty barvami, tanci a okázalým smyslem pro humor. Tshechu se oslavuje na počest buddhistického mistra, Guru Rinpočche, který žil a učil v osmém století našeho letopočtu. Jméno Padmasambhava znamená v doslovném překladu „Z Lotosu zrozený“ a podle legendy, která o něm koluje, přistál na vrcholku Taktsang, v honosně pojmenovaném „Tygřím hnízdě“, kam se z tibetských horstev přepravil na hřbetě létajícího tygra.
Tím největším Tshechu festivalem v Bhútánu je Paro Tshechu, probíhající ve městě Paro, ležícím ve stejnojmenném distriktu. Oslava sexuálního liberalismu, probíhající mezi jedenáctým a patnáctým dnem druhého měsíce bhútánského kalendáře, je doprovázena tanci v maskách zvířat, tvorů s parožím, lebek, šašků a božstev a lidovými zpěvy. Taneční kreace zosobňují vítězství nad zlem a tradiční národní pestrobarevné kroje (dívčí kiry a chlapecké ghó) dodávají scenérii divokost ale i vřelost. Divadelní představení pak probíhají v amfiteátru a bývají zhudebňována bubnováním, které se rytmicky zeslabuje a zesiluje v závislosti na atmosféře, která přeneseně symbolizuje odvěký svár života a smrti.
Důležitými aktéry slavnosti jsou tzv. Atsarové – mniši, kteří ztělesňují žoviální figury kašparů či klaunů. Ti nosí černé či červené šklebící se masky, jimž ze středu čela visí látkový suk v podobě pulzujícího mužského pohlavního orgánu, a v rukou třímají dřevěnou verzi penisu, s nímž opulentně žehnají publiku humorem. Tyto žertovné postavy žehnají přítomným a očišťují je od hříchů, kterých se v průběhu svého života dopustily. V některých distriktech dokonce zastupují důležitou roli „lektorů“ sexuální výchovy. V rámci festivalu Paro Tshechu se sjíždějí lidé z různě vzdálených koutů Bhútánu, aby se společně pobavili a navázali nová přátelství – což může být pro mladší obecenstvo velkou příležitostí k nalezení a naplnění adolescentní lásky. Atsarové divákům za pomoci dřevěných falů názorně předvádějí, jakým způsobem používat prezervativy, aby mladé páry mohli provádět bezpečný pohlavní styk a zabránily tak neplánovanému otěhotnění a přenosu pohlavních chorob.
Strasti a slasti sexuálního turismu v Bhútánu
Východní a jihovýchodní Asie patří od nepaměti k Mekkám sexuálního turismu. Ve druhé polovině dvacátého století bylo z tohoto hlediska vyhlášenou destinací Thajsko (např. města Bangkok, Pattaya) a Vietnam. Tam mezi padesátými a sedmdesátými lety probíhala vietnamská válka, do níž bylo nasazeno více než 2,5 milionu amerických vojáků. Ti během klidnějších etap bojů navštěvovali „oficiální“ vykřičené domy nebo násilně uspokojovali svoji pudovou potřebu na tamních ženách.
Ačkoli Bhútán není primárním cílem sexuální turistiky, ani on není svodů nejstaršího řemesla ušetřen. Díky hydro-energetickému potenciálu hornaté oblasti se v Bhútánu koncentruje námezdní pracovní síla z Indie a Číny, která služeb rozkvétajícího sexuálního průmyslu hojně využívá. V hlavním městě bývají téměř 24 hodin denně otevřené zábavní podniky tzv. drayangy. Jejich zaměstnanci bývají často vystavováni neúměrně dlouhým pracovním směnám, neadekvátní výši mzdy (bez příplatků za nadpracované hodiny), nejasně specifikovaným podmínkám pracovního poměru, ale i sexuálnímu harašení ze strany neomalených zákazníků. Karaoke a taneční kluby s rigsar (bhútánskou a bollywoodskou elektronickou hudbou) se stávají místy, kde bují nelegální obchod s lidmi, proti němuž nejsou podnikány dostatečné legislativní kroky. Do bhútánského novodobého otroctví se významně zapojují nejen turisté ze sousedních velmocí, Indie a Číny, zahraniční pracovníci angažovaní do stavebních projektů, ale i samotní Bhútánci. Tímto byznysem jsou nejvíce ohroženi muži a ženy mladších věkových kategorií, děti, jejichž rodiče jsou ve výkonu trestu, HIV pozitivní, nebo ti, jejichž rodina se potýká s úskalími chudoby (kupříkladu ekonomicky znevýhodněné mladé ženy z rurálních oblastí). Lidé, kteří si projdou tímto traumatizujícím zážitkem, mohou být sužováni celoživotními psychickými potížemi – některé případy mohou dokonce vygradovat v sebedestruktivní chování a pokusy o sebevraždu.
Drukpa Kunley ve svém typickém jogínském posedu.
Ačkoli samotný mystik Drukpa Kunley tvrdil, že osvícení lze dosáhnout skrze aktivní sexuální život, instituce sloužící k rozptýlení tělesných tužeb dle názoru konzervativních Bhútánců podrývají základní etická pravidla a napomáhají erozi bhútánských hodnot. Kéž by se raději budovalo více kulturních míst, která by vypovídala o harmonickém vztahu bhútánského národa k přírodě jakožto rovnocennému – ne-li nadřazenému – společníkovi, a o duchovním rozpětí společnosti…
Autorka: Tereza Nováková, Autorka je studentkou oboru Mezinárodní rozvojová studia na Univerzitě Palackého v Olomouci. Foto: archív autorky
Poznámka: článok bol vytvorený v rámci predmetu Rozvojové příležitosti J a JV Ázie na Katedre rozvojových a environmentálnych štúdií PrF UP v Olomouci (pod dohľadom Dr. S. Šafaříkovej a Dr. B. Markovič Baluchovej).
Media about Development 