Become community organizers and help your own community!

Great Lakes Consortium (GLC) for international training and development invites professionals from any region of Albania, Bulgaria, Hungary, Romania and Slovakia to apply for participation in a 42-day fellowship in the U.S.A.. Program’s manager, dr. Elizabeth Balint, encourages submissions by activists or NGO workers who are actively involved in programs related to citizen participation and advocacy (civil society development), civic education organizations, citizen advocacy groups, community activists and community organizers who work with marginalized or rural communities.

Dr. Bozena (Boba) Markovic Baluchova (based in Bratislava; working as coordinator of Pluto NGO and DocUnion NGO; Palacky University lecturer and journalist for Media about Development) was an active part of this fellowship and was placed at Chicago Coalition for the Homeless in Chicago in Fall 2013.

The most important thing she has learnt about community organizing during her 6-week stay in the U.S. was: “To convince myself that a lot of work within community can be done without financial support – you just need to mobilize people around yourself, find your common self-interest and make a plan how to fight for our rights or particular goals. Successfully organized communities with their active leaders can wake up, shake and push power holders to the right direction. In the U.S. I’ve tried door knocking as a way of gathering people for neighborhood meeting; rally as a way to put politicians on hot chairs making them accountable and responsible for unsolved local issues; one-on-one interviews as a way to assess the needs of people in need and their self-interest.”

How she will use gained knowledge about community organizing and experience from the U.S. in her professional life? The answer is clear and simple: “As a lecturer at Palacky University I conduct trainings and supervise essays / thesis mostly about media and community work. I have conducted eld research in developed, as well as developing countries using Participatory rural appraisal methods (very similar to community organizing approach). I always see local people and community members as the assets – able to raise their voice, mobilize and cooperate on planning and implementing particular community development projects.”

Written by: DocUnion NGO, Photo: GLC

Advertisements
Posted in community organizing, global problems, leadership, media, NGOs' work | Tagged , , , , , , | Leave a comment

Jsou Kurdové připravení na nezávislost (tzv. Kexit)?

Obyvatelstvo starodávného Kurdistánu, horské krajiny ležící na jihovýchodě Turecka, zahrnující také severní oblasti Iráku, Íránu a Sýrie v poslední době poměrně hlasitě usiluje o vlastní stát. Loni na podzim proběhlo v iráckém Kurdistánu referendum o nezávislosti. Přineslo referendum zlepšení či zhoršení jejich postavení v Iráku? A kdo se postavil na jejich stranu? 

Označení Kurdistán je pouze geografické pojmenování území, na kterém Kurdové žijí. Tato oblast je téměř 400 tisíc km2 velká (asi 5x větší než Česká republika) a žije zde více než 30 milionů Kurdů. V tomto článku se zaměříme na irácké Kurdy, kteří tvoří jednu pětinu irácké populace žijící především na severu země.

Status autonomní jednotky v demokratickém Iráku

Iráčtí Kurdové, kteří i přes velmi bouřlivý vývoj na konci 20. století, mají dnes v Iráku poměrně dobré postavení. Dokládá to i fakt, že kurdský sever byl donedávna nejrozvinutější částí země, zatímco jižní a centrální části čelily občanské válce a ekonomické stagnaci. Irácký Kurdistán spravuje od voleb v roce 1992 samosprávný orgán – Kurdská regionální vláda. Od přijetí nové irácké ústavy na podzim 2005 získal Kurdistán status autonomní jednotky v demokratickém, federálním Iráku.

Loni na podzim proběhlo v iráckém Kurdistánu referendum o nezávislosti. Jejich autonomie na Iráku je spor, který trvá od samotného počátku vzniku tohoto celku v 16. století, tehdy ještě pod nadvládou Perské a následně Osmanské říše. Na počátku 20. století se objevila první reálná možnost na vznik nezávislého Kurdistánu. Vznik samostatného státu slibovala mírová smlouva na konci první světové války. Bohužel, k jejímu naplnění nikdy nedošlo, a to zejména kvůli politice Turecka.

Od doby vzniku nezávislého Iráku docházelo k postupnému zhoršování vztahů Kurdů s ústřední iráckou vládou v Bagdádu. I přes nepokoje, které v některých chvílích přerostly v občanské války, neustále probíhala mírová jednání. Jejich výsledkem bylo uznání dvojnárodnostího charakteru Iráku v roce 1966. V roce 1970 došlo k oficiálnímu uznání kurdské národnosti a Kurdům byla také slíbena jejich jazyková i politická práva a kurdská samospráva v jejich oblastech.

Přesidlováni kurdského obyvatelstva

Ani tato dohoda však nevedla k ukončení bojů. Irácká vláda ostřelovala kurdské vesnice. Kurdové na to reagovali obnovením guerillové války, kterou irácká armáda neměla šanci vyhrát. Severní části země tak nikdy neměla plně pod svou kontrolu. Proto se vláda uchýlila k jiné taktice. Začali úmyslně měnit složení obyvatelstva oblastí, kde měli Kurdové většinu. Začalo tak období arabizace kurdských území, přesidlováni kurdského obyvatelstva. To vše vyvrcholilo za vlády Saddáma Husajna, který na Kurdy “poslal” svého bratrance Alího, jenž proslul používáním chemických zbraní. Chemické útoky si vyžádaly v roce 1988 až 200 000 obětí. Další miliony Kurdů byly deportovány a stovky tisíc uprchly do emigrace. Kvůli této genocidě je tento muž dnes známý jako “Chemický Alí”.

Konec století byl pro Kurdy velmi dynamický. Roku 1991 do kurdsko-iráckého konfliktu zasáhly Velká Británie a Spojené státy a pomohly ochránit kurdské území před iráckou tyranií. Následoval vznik Kurdské regionální vlády. Je to období budícího se kurdského nacionalismu, počátek obchodu s ropou, ale také doba, kdy proběhla bratrovražedná občanská válka mezi Kurdy samotnými. Mezi lety 1993 a 1998 se odehrál střet mezi dvěma soupeřícími politickými stranami. Až OSN s USA pomohly vyjednat příměří.

Od přelomu tisíciletí pozorujeme v oblasti postupnou stabilizaci. Existovala svobodná média a zisky z ropy zajišťovaly docela kvalitní život pro občany.

 

Příprava Kurdů na referendum, nezávislost a tzv. kexit

Byli to právě Kurdové, kteří pomohli v roce 2003 anglo-americké alianci svrhnout režim Saddáma Husajna a vytvořit demokratickou iráckou ústavu. V kurdském regionu proběhly volby. Prezidentem se stal Masoud Barzání, syn legendárního bojovníka za nezávislost 20. století, a také proběhlo neoficiální referendum za nezávislost. V této době ale Kurdové plně využívali „výhod patu“. Díky tomu, že zůstávali součástí Iráku a uznávali jeho svrchovanost, získávali mezinárodní pomoc, která jim pomohla postupně budovat jejich legitimitu. Takže výsledky tohoto neoficiálního referenda nebraly vůdčí elity v potaz.

Vše se změnilo v roce 2014, kdy už i hlava státu prohlásila, že jsou Kurdové na referendum připraveni. Mluvili o jejich “přirozeném právu”, že je nezávislost ten správný krok, jelikož je Irák v rozpadu. Bohužel to byla zrovna doba růstu Islámského státu v Sýrii a Levantě a kurdské bojové jednotky zvané Pešmerga, byly dlouhou dobu jediné schopné síly v Iráku, které dokázaly nájezdům bojovníků čelit. A proto bylo referendum odloženo.

K uskutečnění došlo až 25. 9. 2017. Výsledky referenda byly zcela jasné. Pro nezávislost, tzv. kexit, se vyslovilo 92,73 % lidí, účast byla téměř 78 %. Hlasovalo se nejen na území autonomní oblasti, ale i ve sporných oblastech Iráku kontrolovaných Kurdy (př. Kirkúk, který i přes mohutnou arabizaci pokládají Kurdové za svůj a jsou zde jedny z největších nalezišť ropy v celém Iráku).

Ekonomická blokáda a zablokování vývozu kurdské ropy

Sousedé iráckého Kurdistánu – Írán, Turecko a Sýrie, na jejichž území žijí velké kurdské menšiny, se obávají, že vyhlášení nezávislosti iráckého Kurdistánu povzbudí jejich Kurdy k boji za nezávislost. Už před samotným referendem Irák, Turecko a Írán vyhlásily jednotný postup, jako ekonomickou blokádu území a přítomnost svých vojsk na hranicích.

Irácká vláda požadovala okamžité zrušení výsledků referenda, které považují za protiústavní. Byla zavedena nejen ekonomické blokáda, ale došlo ke zrušení přímého leteckého spojení na území Kurdistánu a také k zablokování vývozu kurdské ropy.

Mezinárodní společenství se ke kurdské otázce postavilo poměrně jednotně. Evropská unie, Spojené státy i Rusko podporují jednotný a celistvý Irák. Jediným podporovatelem kurdské separace je Izrael.

 

Několikaletý proces plný vyjednávání

Kritici tvrdí, že současný prezident Barzání, kterému skončilo druhé funkční období již v roce 2015, si snažil upevnit referendem svou moc. Jeho strana díky korupčním skandálům a celkové ekonomické stagnaci regionu, ztrácela podporu veřejnosti. Také je možné, že to mělo posloužit jako páka na iráckou vládu.

I přes všechny negativní zprávy, Kurdové zdůrazňují, že výsledkem referenda nebude nová hranice ani okamžité získání nezávislosti, že to nebude okamžitý děj, ale několikaletý proces plný vyjednávání. I když Kurdové nabídli zmrazení výsledků referenda, tak se začala 13. října irácká armáda přesouvat. Bagdád dal Kurdům ultimátum o stažení jejich vojsk z území, které Kurdové ovládají od osvobození od radikálů a které není pod jejich samosprávou. Kurdové vyzvali Irák k dialogu a požadavky odmítli. Irák reagoval téměř okamžitě. Ve dnech 15. a 16. října proběhla „blesková válka“ a irácká armáda dobila území Kirkúku a vyhnala odsud kurdskou Pešmergu.

Irácká armáda pak dále pokračovala na území ovládaném Kurdy. Kurdové se vzdali většiny sporných území a vše vyvrcholilo 1. listopadu abdikací Masouda Barzáního z funkce prezidenta. Po pěti týdnech bojů od vyhlášení výsledků referenda, jsou naděje na zlepšení kurdského postavení v Iráku na určitou dobu zmrazeny.

Dilema: Sebeurčení národa vs suverenita státu

V současné době, dle posledních zpráv, zažívá Kurdistán ekonomický kolaps. Obecně převládá názor, že Kurdové nebyli a nejsou na nezávislost připraveni. Za prvé by bylo nutné diversifikovat ekonomiku, která je plně závislá na ropném průmyslu. Za druhé urovnat vnitropolitické spory mezi soupeřícími kurdskými stranami a zaměřit se na jednotný Kurdistán. A za třetí by se měl urovnat vztah mezi Kurdskou regionální vládou a iráckou centrální vládou. Protože jejich neschopnost se domluvit, vedla právě k tomuto stavu.

Důležité je si uvědomit, že velkou neznámou jsou dvě práva, která v našem systému existují a celou situaci komplikují. Každý národ má právo na své sebeurčení. Tato myšlenka, pocházející z 19. století, je pořád jednou z nejproblematičtějších částí mezinárodních vztahů, jelikož je to protiklad suverenity států. Ten hájí územní celistvost existujících celků a neporušitelnost jejich hranic. Tato obtížná otázka, toto dilema, komplikuje mezinárodní vztahy a její řešení je zatím v nedohlednu.

Na závěr uvedeme výrok, teď už bývalého prezidenta Barzáního, který nedávno prohlásil: „Vyzývám všechny strany, ať se vrátí k logice a moudrosti a k řešení problémů vyjednáváním a ať si vzpomenou na to, kdo osvobodil předminulý rok Mosul ze spárů Islámského státu.“

Autorka textu: Miluše Koštialiková, Foto: Reuters, BBC, Sky News, The Times

Poznámka: článok bol vytvorený v rámci predmetu MRS/RPJVA (Rozvojové příležitosti J a JV Asie) na Katedre rozvojových a environmentálnych štúdií PrF UP v Olomouci (pod dohľadom Dr. S. Šafaříkovej a Dr. B. Markovič Baluchovej)

 

 

Posted in development education, global problems, human rights, Intl development studies, media, minority issues | Tagged , , , , , , , , , , | Leave a comment

Čo (a prečo) čítať: januárové lekcie rozvoja

Každý mesiac sa budeme snažiť na stránke Media about Development upozorniť na najdôležitejšie novinárske prejavy zodpovednej rozvojovej žurnalistiky – (podľa možnosti) čo najčastejšie z pera a klávesnice slovenských novinárov a novinárok. Tieto tri reportáže o dodržiavaní či nedodržiavaní ľudských práv z Rwandy, Kuby a z Libanonu stoja za prečítanie.

Presne pred rokom v januári priniesol Lukáš Onderčanin z Rwandy sériu reportáží, ktoré boli uverejnené v denníku SME. Azda najviac pôsobila bola táto: Prečo som odpustil ľuďom, ktorí zabili moju rodinu aj priateľov.

Ide o výborný opis podstaty napätia medzi dvoma etnickými skupinami – Tutsi a Hutu, za ktoré mohli aj Európania. Autor cez osobné príbehy pozostalých obetí poukazuje na potrebu zmierenia a odpúšťania aj dvadsaťdva rokov od krvavej genocídy. Len tak sa môže krajina vzchopiť, ozdraviť a ekonomicky rásť (i napriek varovnému prstu zo strany expertov a istým zákazom zo strany nekonečne vládnuceho P. Kagameho). Do novinárskeho prejavu pridal dôležité štatistiky a vhodne premostil text smerom na Juhosláviu či Sýriu.Jeden z najdôležitejších článkov rozvojovej žurnalistiky za rok 2017, preto ho netreba minúť, obísť, ale nájsť si čas na jeho prečítanie.

Šéfeditor zahraničnej sekcie v denníku SME, Matúš Krčmárik, priniesol z Kuby niekoľko skvelých textov. Azda najviac “odviazaný” sa týkal kubánskych pankáčov pod názvom: Punkáčov už na Kube netreba väzniť. Stačí ľudí presvedčiť, že neexistujú.

O nedodržiavaní ľudských práv a (ne)slobode na Kube sa toho napísalo viac či menej odľahčene veľa. Nájsť taký uhol spracovania a originálny príbeh, aby upútal čitateľovu pozornosť, je preto čoraz ťažšie. Cez myslenie a tvorbu kubánskych pankáčov, a zároveň skvelé prepojenie podobnosti situácie s tou v Československu (cez disidentov a kapelu Plastic people of the Universe), sa to autorovi podarilo. Živé opisy z Havany a expresívny jazyk hlavnej postavy príbehu poukazuje na cestu, ako na Kube prežiť a prežívať.

Určite netreba prehliadnuť ani reportáž z Libanonu od Tomáš Bellu z Denníka N s fotografiami Martina Bandžáka pod názvom: Namiesto Chorvátska choďte budúci rok do Bejrútu.

Ako sám autor píše: “ak sa vám pri slove Bejrút vynorí obraz dymiacich ruín mesta, môže za to najmä libanonská občianska vojna, ktorá sa skončila v roku 1990; vraždili sa v nej navzájom najrôznejšie kresťanské a moslimské sekty s primiešaním zahraničných jednotiek v najrozličnejších a neustále sa meniacich kombináciách.” Motív obavy z návratu vojenského konfliktu sa nesie celým textom. Zároveň sa spomenie téma utečenectva a migrácie (do Európy), keďže sa celkom pochopiteľne nedá písať o Libanone a zároveň nespomenúť Sýriu. V Libanone totiž žijú asi 4 milióny Libanončanov a okolo 1,5 milióna, možno dokonca 2 milióny sýrskych utečencov. S pasážou o pochybnostiach Martina Bandžáka o účinnosti rozvojovej spolupráce by sa dalo polemizovať. Inak je reportáž vyborným zachytením atmosféry v danom meste, štáte i celom regióne.

Text: Boba Markovič Baluchová, Foto: Lukáš Onderčanin, Matúš Krčmárik a Martin Bandžák

Posted in development education, global problems, media | Tagged , , , , , , , , | Leave a comment

International Migrants Day’s theme: Safe Migration in a World on the Move

“Migration has always been with us. Climate change, demographics, instability, growing inequalities, and aspirations for a better life, as well as unmet needs in labour markets, mean it is here to stay. The answer is effective international cooperation in managing migration to ensure that its benefits are most widely distributed, and that the human rights of all concerned are properly protected.” These are the words of UN Secretary-General António Guterres ahead of International Migrants Day (December 18). The 2017 theme is: Safe Migration in a World on the Move.

Did you know that at the end of 2015, more than 65 million people worldwide had been forcibly displaced and 86% of them were hosted in developing countries? You can read more information on common myths about refugees in Human development report 2016. The Human Development Report 2016 ’Human Development for Everyone’ looks also into the question: Who has been left behind and why?

24852368_1716112571767018_739218355530706954_n

On September 19, 2016 the United Nations General Assembly adopted a set of commitments during its first ever summit on large movements of refugees and migrants to enhance the protection of refugees and migrants. These commitments are known as the New York Declaration for Refugees and Migrants (NY Declaration). The NY Declaration reaffirms the importance of the international protection regime and represents a commitment by Member States to strengthen and enhance mechanisms to protect people on the move. It paves the way for the adoption of two new global compacts in 2018: the global compact on refugees and the global compact for safe, orderly and regular migration.

Written by: Boba Markovič Baluchová; + HDR office, UN office

Posted in development education, global problems, human rights, media, migration | Tagged , , | Leave a comment

Development volunteering is not about posting the photos for “likes”

Development volunteers often have the tendency to present themselves as ‘white saviors’ to local people in need in low-income countries. Many of these young people mix their volunteering with ‘voluntourism‘ phenomenon in Global South countries. The campaign  created by Radi-Aid (a project of the Norwegian Students’ and Academics’ International Assistance Fund / SAIH fighting stereotypes in aid and development), and by Barbie Savior (an Instagram parody account) offers brand new guidelines to first-time travelers or young Western volunteers eager to capture every moment of their vacation or mission on social media.

Saih-Social-Media-Guide-2017

The guide is not intended to take the place of more elaborate ethical guidelines of already existed aid organizations’ Code of Conducts or ethical standards. Some non-governmental development institutions might have developed their own set of rules and principles for their field workers and volunteers which is absolutely essential.

The creators of this new guide hope that it will make young volunteers and travelers more aware of what they’re posting on social media. Very important is ten-point checklist including the rule: “Be respectful of different cultures and traditions, avoid sweeping generalizations, challenge perceptions.” Development volunteering is certainly not about posting the photos for “likes”…

cheklist

Written by: Boba Markovič Baluchová (Media about Development / #MediaAboutDev)

Posted in development education, global problems, media, NGOs' work, personal development, voluntary service | Tagged , , , , , , , , , , | Leave a comment

Bosna a Hercegovina – Co o ní víme? Jak tam pomáháme?

V červnu 2017 se studenti a pedagogové z Katedry rozvojových a environmentálních studií (KRES) Př F UP vypravili v rámci projektu “Rozvojová spolupráce na vlastní oči” na terénní exkurzi do Bosny a Hercegoviny (BiH), kde navštívili celkem 15 organizací a rozvojových projektů a obohatili své teoretické znalosti ze studia s praktickými ukázkami práce v terénu.

Po návratu ze studijní cesty mladí lidé dále sdíleli své zkušenosti a poznatky s veřejností. Psali články do novin a na web (také díky kooperaci s editorkou portálu Media About Development), vytvářeli informační materiály o tom, jak se žije v zemi, která si prošla nelehkou historickou cestou, a jakým výzvám dnes čelí. Zabývali se také tím, co naše země spojuje. Účastníci exkurze chodili přednášet mezi své vrstevníky na střední a vysoké školy, realizovali besedy a výstavy a další mediální aktivity. Studenti a pracovníci Univerzity Palackého (UP) byli jednou z cílových skupin těchto osvětových aktivit.

navsteva strednej skoly v Stolaci ako projektu Nansen dialogue center-foto Fabio Iguavita

Díky nadšení a aktivnímu zapojení studentů UP vzniklo v rámci projektu bezmála 30 mediálních výstupů a bylo zrealizováno 10 besed a přednášek pro školy a veřejnost. Usilujeme tak o informovanost širší veřejnosti nejen v oblasti rozvojové spolupráce či Bosny a Hercegoviny jako takové, ale zejména o seznámení s aktivitami ZRS ČR, která svými výsledky přispívá ke zlepšování životních podmínek tisíců lidí v mnoha zemích světa.

“Rozvojová spolupráce na vlastní oči” je projektem studentů a pedagogů KRES Univerzity Palackého v Olomouci. Cílí na praktické seznámení studentů a veřejnosti s rozvojovou spoluprací v prioritními zemích zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Více o projektu se dozvíte na webu KRES. Projekt je spolufinancován z prostředků České rozvojové agentury. Souhrn medialních a edukativních výstupů  je k vidění v rámci interaktivní prezentace na Adobe Spark: https://spark.adobe.com/page/4NIN7EftthWst/

Text: K. Procházková, KRES, foto: KRES

Posted in development cooperation, development education, global problems, Intl development studies, media, NGOs' work | Leave a comment

Ohodnotiť rozvojovú žurnalistiku v súťaži “Dôstojný život pre všetkých”

Na jeseň mala šéf-editorka portálu Media about Development, Boba Markovič Baluchová, možnosť (ako členka odbornej poroty súťaže “Dôstojný život pre všetkých”) rozhodnúť o najlepších novinárskych celkoch v kategórii: Rozvojová žurnalistika za rok 2017.

Vyhlasovateľom súťaže “Dôstojný život pre všetkých” je Platforma MVRO a prihlásené články mali čo najlepšie preniknúť do podstaty témy súťaže – zvýšiť povedomie o dodržiavaní ľudských práv, potrebe rozvojovej spolupráce, či solidarity s krajinami s nižšími príjmami. Len tak môže čitateľská obec myslieť v súvislostiach o globálnych témach a začať konať lokálne.

Rozvojových novinárov a novinárky, a teda i členov a členky poroty by mala zaujímať pri hodnotení textov predovšetkým téma – opis javu aj možný návrh riešenia fenoménu, plus možné prepojenie na Slovensko. Dôležité boli takisto vhodne použité citácie, hlas lokálnych ľudí i odborníkov k téme, prípadný výskum, resp. investigatíva problému, ako aj cenná terénna skúsenosť.
Media about Development ako blogová platforma zodpovedne informuje o rozvojovej spolupráci, ako aj o príčinách vzniku svetovej nerovnosti, chudoby či diskriminácie v tej-ktorej krajine globálneho Juhu. Preto najviac ocenila a vyzdvihla nasledujúce tri príspevky.

O pestovaní kávy v Thajsku aj Rwande

Jeden z najviac výrazných bol článok redaktora denníka SME, Lukáša Onderčanina, Rwandské ženy genocída nezlomila. Spája ich káva. Pre novinársky prejav bol vhodne zvolený názov, perex, medzititulky a text bol zrozumiteľne členený, vychádzajúci z terénnej skúsenosti autora a z rozhovorov s rwandskými pestovateľkami kávy. “V tomto článku je spomenutých a poprepájaných azda najviac Globálnych cieľov, koľko len v jednom texte môže byť”. Autor hovorí o lokálnom, národnom i medzinárodnom zlepšení (nielen ekonomiky), pričom nezabúda na “root causes”, spomenutie genocídy, koloniálnu minulosť, ako aj na dôsledky vojny a možné riešenia, odstránenia stigiem. Príbehy žien z družstva sú nenásilné “success stories”, ktorým porozumie slovenský čitateľ.
Novinárka a cestovateľka Magda Vaculčiaková sa vo svojom článku: V Thajsku nimi pohŕdajú, ale zahraničie pije ich kávu takisto zamerala na ženy – pestovateľky kávy. Hodnotenie bolo stručné, no jasné: “Vhodná dĺžka i členenie textu, vystavanie príbehu. O pestovaní kávy v rozvojovom svete už existuje dosť textov i v SR, ale tento je spracovaný nadštandardne. Oceniť treba prácu s externými zdrojmi, literatúrou, dodávajúcou textu relevantnosť a téme komplexnosť”.

Denník SME produkuje dlhodobo kvalitné texty o rozvoji

Kvalitný text ponúkol aj Onderčaninov kolega, dlhoročný redaktor denníka SME, Matúš Krčmárik, v článku: Vychovávali zo mňa stroj na vraždenie a takmer uspeli, spomína dvanásťročný chlapec. Ide bezpochyby o “exkluzívnu tému z terénu, skvelú prácu s lokálnym zdrojom a vhodne volené citácie”. Možno by sa žiadal použiť ešte ďalší hlas (názor experta?) na doplnenie background informácií a komplexnosť tak náročnej témy, ktorú každý vníma inak. Inak výborná novinárska práca, na akú sme u denníka SME pod vedením šéfeditora zahraničnej sekcie, M. Krčmárika, ostatne zvyknutí.

Text: Media about Development, Foto: Media 4 Development

Posted in development education, global problems, human rights, media, NGOs' work | Tagged , , , , , , , , , | Leave a comment