Jsou Kurdové připravení na nezávislost (tzv. Kexit)?

Obyvatelstvo starodávného Kurdistánu, horské krajiny ležící na jihovýchodě Turecka, zahrnující také severní oblasti Iráku, Íránu a Sýrie v poslední době poměrně hlasitě usiluje o vlastní stát. Loni na podzim proběhlo v iráckém Kurdistánu referendum o nezávislosti. Přineslo referendum zlepšení či zhoršení jejich postavení v Iráku? A kdo se postavil na jejich stranu? 

Označení Kurdistán je pouze geografické pojmenování území, na kterém Kurdové žijí. Tato oblast je téměř 400 tisíc km2 velká (asi 5x větší než Česká republika) a žije zde více než 30 milionů Kurdů. V tomto článku se zaměříme na irácké Kurdy, kteří tvoří jednu pětinu irácké populace žijící především na severu země.

Status autonomní jednotky v demokratickém Iráku

Iráčtí Kurdové, kteří i přes velmi bouřlivý vývoj na konci 20. století, mají dnes v Iráku poměrně dobré postavení. Dokládá to i fakt, že kurdský sever byl donedávna nejrozvinutější částí země, zatímco jižní a centrální části čelily občanské válce a ekonomické stagnaci. Irácký Kurdistán spravuje od voleb v roce 1992 samosprávný orgán – Kurdská regionální vláda. Od přijetí nové irácké ústavy na podzim 2005 získal Kurdistán status autonomní jednotky v demokratickém, federálním Iráku.

Loni na podzim proběhlo v iráckém Kurdistánu referendum o nezávislosti. Jejich autonomie na Iráku je spor, který trvá od samotného počátku vzniku tohoto celku v 16. století, tehdy ještě pod nadvládou Perské a následně Osmanské říše. Na počátku 20. století se objevila první reálná možnost na vznik nezávislého Kurdistánu. Vznik samostatného státu slibovala mírová smlouva na konci první světové války. Bohužel, k jejímu naplnění nikdy nedošlo, a to zejména kvůli politice Turecka.

Od doby vzniku nezávislého Iráku docházelo k postupnému zhoršování vztahů Kurdů s ústřední iráckou vládou v Bagdádu. I přes nepokoje, které v některých chvílích přerostly v občanské války, neustále probíhala mírová jednání. Jejich výsledkem bylo uznání dvojnárodnostího charakteru Iráku v roce 1966. V roce 1970 došlo k oficiálnímu uznání kurdské národnosti a Kurdům byla také slíbena jejich jazyková i politická práva a kurdská samospráva v jejich oblastech.

Přesidlováni kurdského obyvatelstva

Ani tato dohoda však nevedla k ukončení bojů. Irácká vláda ostřelovala kurdské vesnice. Kurdové na to reagovali obnovením guerillové války, kterou irácká armáda neměla šanci vyhrát. Severní části země tak nikdy neměla plně pod svou kontrolu. Proto se vláda uchýlila k jiné taktice. Začali úmyslně měnit složení obyvatelstva oblastí, kde měli Kurdové většinu. Začalo tak období arabizace kurdských území, přesidlováni kurdského obyvatelstva. To vše vyvrcholilo za vlády Saddáma Husajna, který na Kurdy “poslal” svého bratrance Alího, jenž proslul používáním chemických zbraní. Chemické útoky si vyžádaly v roce 1988 až 200 000 obětí. Další miliony Kurdů byly deportovány a stovky tisíc uprchly do emigrace. Kvůli této genocidě je tento muž dnes známý jako “Chemický Alí”.

Konec století byl pro Kurdy velmi dynamický. Roku 1991 do kurdsko-iráckého konfliktu zasáhly Velká Británie a Spojené státy a pomohly ochránit kurdské území před iráckou tyranií. Následoval vznik Kurdské regionální vlády. Je to období budícího se kurdského nacionalismu, počátek obchodu s ropou, ale také doba, kdy proběhla bratrovražedná občanská válka mezi Kurdy samotnými. Mezi lety 1993 a 1998 se odehrál střet mezi dvěma soupeřícími politickými stranami. Až OSN s USA pomohly vyjednat příměří.

Od přelomu tisíciletí pozorujeme v oblasti postupnou stabilizaci. Existovala svobodná média a zisky z ropy zajišťovaly docela kvalitní život pro občany.

 

Příprava Kurdů na referendum, nezávislost a tzv. kexit

Byli to právě Kurdové, kteří pomohli v roce 2003 anglo-americké alianci svrhnout režim Saddáma Husajna a vytvořit demokratickou iráckou ústavu. V kurdském regionu proběhly volby. Prezidentem se stal Masoud Barzání, syn legendárního bojovníka za nezávislost 20. století, a také proběhlo neoficiální referendum za nezávislost. V této době ale Kurdové plně využívali „výhod patu“. Díky tomu, že zůstávali součástí Iráku a uznávali jeho svrchovanost, získávali mezinárodní pomoc, která jim pomohla postupně budovat jejich legitimitu. Takže výsledky tohoto neoficiálního referenda nebraly vůdčí elity v potaz.

Vše se změnilo v roce 2014, kdy už i hlava státu prohlásila, že jsou Kurdové na referendum připraveni. Mluvili o jejich “přirozeném právu”, že je nezávislost ten správný krok, jelikož je Irák v rozpadu. Bohužel to byla zrovna doba růstu Islámského státu v Sýrii a Levantě a kurdské bojové jednotky zvané Pešmerga, byly dlouhou dobu jediné schopné síly v Iráku, které dokázaly nájezdům bojovníků čelit. A proto bylo referendum odloženo.

K uskutečnění došlo až 25. 9. 2017. Výsledky referenda byly zcela jasné. Pro nezávislost, tzv. kexit, se vyslovilo 92,73 % lidí, účast byla téměř 78 %. Hlasovalo se nejen na území autonomní oblasti, ale i ve sporných oblastech Iráku kontrolovaných Kurdy (př. Kirkúk, který i přes mohutnou arabizaci pokládají Kurdové za svůj a jsou zde jedny z největších nalezišť ropy v celém Iráku).

Ekonomická blokáda a zablokování vývozu kurdské ropy

Sousedé iráckého Kurdistánu – Írán, Turecko a Sýrie, na jejichž území žijí velké kurdské menšiny, se obávají, že vyhlášení nezávislosti iráckého Kurdistánu povzbudí jejich Kurdy k boji za nezávislost. Už před samotným referendem Irák, Turecko a Írán vyhlásily jednotný postup, jako ekonomickou blokádu území a přítomnost svých vojsk na hranicích.

Irácká vláda požadovala okamžité zrušení výsledků referenda, které považují za protiústavní. Byla zavedena nejen ekonomické blokáda, ale došlo ke zrušení přímého leteckého spojení na území Kurdistánu a také k zablokování vývozu kurdské ropy.

Mezinárodní společenství se ke kurdské otázce postavilo poměrně jednotně. Evropská unie, Spojené státy i Rusko podporují jednotný a celistvý Irák. Jediným podporovatelem kurdské separace je Izrael.

 

Několikaletý proces plný vyjednávání

Kritici tvrdí, že současný prezident Barzání, kterému skončilo druhé funkční období již v roce 2015, si snažil upevnit referendem svou moc. Jeho strana díky korupčním skandálům a celkové ekonomické stagnaci regionu, ztrácela podporu veřejnosti. Také je možné, že to mělo posloužit jako páka na iráckou vládu.

I přes všechny negativní zprávy, Kurdové zdůrazňují, že výsledkem referenda nebude nová hranice ani okamžité získání nezávislosti, že to nebude okamžitý děj, ale několikaletý proces plný vyjednávání. I když Kurdové nabídli zmrazení výsledků referenda, tak se začala 13. října irácká armáda přesouvat. Bagdád dal Kurdům ultimátum o stažení jejich vojsk z území, které Kurdové ovládají od osvobození od radikálů a které není pod jejich samosprávou. Kurdové vyzvali Irák k dialogu a požadavky odmítli. Irák reagoval téměř okamžitě. Ve dnech 15. a 16. října proběhla „blesková válka“ a irácká armáda dobila území Kirkúku a vyhnala odsud kurdskou Pešmergu.

Irácká armáda pak dále pokračovala na území ovládaném Kurdy. Kurdové se vzdali většiny sporných území a vše vyvrcholilo 1. listopadu abdikací Masouda Barzáního z funkce prezidenta. Po pěti týdnech bojů od vyhlášení výsledků referenda, jsou naděje na zlepšení kurdského postavení v Iráku na určitou dobu zmrazeny.

Dilema: Sebeurčení národa vs suverenita státu

V současné době, dle posledních zpráv, zažívá Kurdistán ekonomický kolaps. Obecně převládá názor, že Kurdové nebyli a nejsou na nezávislost připraveni. Za prvé by bylo nutné diversifikovat ekonomiku, která je plně závislá na ropném průmyslu. Za druhé urovnat vnitropolitické spory mezi soupeřícími kurdskými stranami a zaměřit se na jednotný Kurdistán. A za třetí by se měl urovnat vztah mezi Kurdskou regionální vládou a iráckou centrální vládou. Protože jejich neschopnost se domluvit, vedla právě k tomuto stavu.

Důležité je si uvědomit, že velkou neznámou jsou dvě práva, která v našem systému existují a celou situaci komplikují. Každý národ má právo na své sebeurčení. Tato myšlenka, pocházející z 19. století, je pořád jednou z nejproblematičtějších částí mezinárodních vztahů, jelikož je to protiklad suverenity států. Ten hájí územní celistvost existujících celků a neporušitelnost jejich hranic. Tato obtížná otázka, toto dilema, komplikuje mezinárodní vztahy a její řešení je zatím v nedohlednu.

Na závěr uvedeme výrok, teď už bývalého prezidenta Barzáního, který nedávno prohlásil: „Vyzývám všechny strany, ať se vrátí k logice a moudrosti a k řešení problémů vyjednáváním a ať si vzpomenou na to, kdo osvobodil předminulý rok Mosul ze spárů Islámského státu.“

Autorka textu: Miluše Koštialiková, Foto: Reuters, BBC, Sky News, The Times

Poznámka: článok bol vytvorený v rámci predmetu MRS/RPJVA (Rozvojové příležitosti J a JV Asie) na Katedre rozvojových a environmentálnych štúdií PrF UP v Olomouci (pod dohľadom Dr. S. Šafaříkovej a Dr. B. Markovič Baluchovej)

 

 

Advertisements
Posted in development education, global problems, human rights, Intl development studies, media, minority issues | Tagged , , , , , , , , , , | Leave a comment

International Migrants Day’s theme: Safe Migration in a World on the Move

“Migration has always been with us. Climate change, demographics, instability, growing inequalities, and aspirations for a better life, as well as unmet needs in labour markets, mean it is here to stay. The answer is effective international cooperation in managing migration to ensure that its benefits are most widely distributed, and that the human rights of all concerned are properly protected.” These are the words of UN Secretary-General António Guterres ahead of International Migrants Day (December 18). The 2017 theme is: Safe Migration in a World on the Move.

Did you know that at the end of 2015, more than 65 million people worldwide had been forcibly displaced and 86% of them were hosted in developing countries? You can read more information on common myths about refugees in Human development report 2016. The Human Development Report 2016 ’Human Development for Everyone’ looks also into the question: Who has been left behind and why?

24852368_1716112571767018_739218355530706954_n

On September 19, 2016 the United Nations General Assembly adopted a set of commitments during its first ever summit on large movements of refugees and migrants to enhance the protection of refugees and migrants. These commitments are known as the New York Declaration for Refugees and Migrants (NY Declaration). The NY Declaration reaffirms the importance of the international protection regime and represents a commitment by Member States to strengthen and enhance mechanisms to protect people on the move. It paves the way for the adoption of two new global compacts in 2018: the global compact on refugees and the global compact for safe, orderly and regular migration.

Written by: Boba Markovič Baluchová; + HDR office, UN office

Posted in development education, global problems, human rights, media, migration | Tagged , , | Leave a comment

Development volunteering is not about posting the photos for “likes”

Development volunteers often have the tendency to present themselves as ‘white saviors’ to local people in need in low-income countries. Many of these young people mix their volunteering with ‘voluntourism‘ phenomenon in Global South countries. The campaign  created by Radi-Aid (a project of the Norwegian Students’ and Academics’ International Assistance Fund / SAIH fighting stereotypes in aid and development), and by Barbie Savior (an Instagram parody account) offers brand new guidelines to first-time travelers or young Western volunteers eager to capture every moment of their vacation or mission on social media.

Saih-Social-Media-Guide-2017

The guide is not intended to take the place of more elaborate ethical guidelines of already existed aid organizations’ Code of Conducts or ethical standards. Some non-governmental development institutions might have developed their own set of rules and principles for their field workers and volunteers which is absolutely essential.

The creators of this new guide hope that it will make young volunteers and travelers more aware of what they’re posting on social media. Very important is ten-point checklist including the rule: “Be respectful of different cultures and traditions, avoid sweeping generalizations, challenge perceptions.” Development volunteering is certainly not about posting the photos for “likes”…

cheklist

Written by: Boba Markovič Baluchová (Media about Development / #MediaAboutDev)

Posted in development education, global problems, media, NGOs' work, personal development, voluntary service | Tagged , , , , , , , , , , | Leave a comment

Bosna a Hercegovina – Co o ní víme? Jak tam pomáháme?

V červnu 2017 se studenti a pedagogové z Katedry rozvojových a environmentálních studií (KRES) Př F UP vypravili v rámci projektu “Rozvojová spolupráce na vlastní oči” na terénní exkurzi do Bosny a Hercegoviny (BiH), kde navštívili celkem 15 organizací a rozvojových projektů a obohatili své teoretické znalosti ze studia s praktickými ukázkami práce v terénu.

Po návratu ze studijní cesty mladí lidé dále sdíleli své zkušenosti a poznatky s veřejností. Psali články do novin a na web (také díky kooperaci s editorkou portálu Media About Development), vytvářeli informační materiály o tom, jak se žije v zemi, která si prošla nelehkou historickou cestou, a jakým výzvám dnes čelí. Zabývali se také tím, co naše země spojuje. Účastníci exkurze chodili přednášet mezi své vrstevníky na střední a vysoké školy, realizovali besedy a výstavy a další mediální aktivity. Studenti a pracovníci Univerzity Palackého (UP) byli jednou z cílových skupin těchto osvětových aktivit.

navsteva strednej skoly v Stolaci ako projektu Nansen dialogue center-foto Fabio Iguavita

Díky nadšení a aktivnímu zapojení studentů UP vzniklo v rámci projektu bezmála 30 mediálních výstupů a bylo zrealizováno 10 besed a přednášek pro školy a veřejnost. Usilujeme tak o informovanost širší veřejnosti nejen v oblasti rozvojové spolupráce či Bosny a Hercegoviny jako takové, ale zejména o seznámení s aktivitami ZRS ČR, která svými výsledky přispívá ke zlepšování životních podmínek tisíců lidí v mnoha zemích světa.

“Rozvojová spolupráce na vlastní oči” je projektem studentů a pedagogů KRES Univerzity Palackého v Olomouci. Cílí na praktické seznámení studentů a veřejnosti s rozvojovou spoluprací v prioritními zemích zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Více o projektu se dozvíte na webu KRES. Projekt je spolufinancován z prostředků České rozvojové agentury. Souhrn medialních a edukativních výstupů  je k vidění v rámci interaktivní prezentace na Adobe Spark: https://spark.adobe.com/page/4NIN7EftthWst/

Text: K. Procházková, KRES, foto: KRES

Posted in development cooperation, development education, global problems, Intl development studies, media, NGOs' work | Leave a comment

Ohodnotiť rozvojovú žurnalistiku v súťaži “Dôstojný život pre všetkých”

Na jeseň mala šéf-editorka portálu Media about Development, Boba Markovič Baluchová, možnosť (ako členka odbornej poroty súťaže “Dôstojný život pre všetkých”) rozhodnúť o najlepších novinárskych celkoch v kategórii: Rozvojová žurnalistika za rok 2017.

Vyhlasovateľom súťaže “Dôstojný život pre všetkých” je Platforma MVRO a prihlásené články mali čo najlepšie preniknúť do podstaty témy súťaže – zvýšiť povedomie o dodržiavaní ľudských práv, potrebe rozvojovej spolupráce, či solidarity s krajinami s nižšími príjmami. Len tak môže čitateľská obec myslieť v súvislostiach o globálnych témach a začať konať lokálne.

Rozvojových novinárov a novinárky, a teda i členov a členky poroty by mala zaujímať pri hodnotení textov predovšetkým téma – opis javu aj možný návrh riešenia fenoménu, plus možné prepojenie na Slovensko. Dôležité boli takisto vhodne použité citácie, hlas lokálnych ľudí i odborníkov k téme, prípadný výskum, resp. investigatíva problému, ako aj cenná terénna skúsenosť.
Media about Development ako blogová platforma zodpovedne informuje o rozvojovej spolupráci, ako aj o príčinách vzniku svetovej nerovnosti, chudoby či diskriminácie v tej-ktorej krajine globálneho Juhu. Preto najviac ocenila a vyzdvihla nasledujúce tri príspevky.

O pestovaní kávy v Thajsku aj Rwande

Jeden z najviac výrazných bol článok redaktora denníka SME, Lukáša Onderčanina, Rwandské ženy genocída nezlomila. Spája ich káva. Pre novinársky prejav bol vhodne zvolený názov, perex, medzititulky a text bol zrozumiteľne členený, vychádzajúci z terénnej skúsenosti autora a z rozhovorov s rwandskými pestovateľkami kávy. “V tomto článku je spomenutých a poprepájaných azda najviac Globálnych cieľov, koľko len v jednom texte môže byť”. Autor hovorí o lokálnom, národnom i medzinárodnom zlepšení (nielen ekonomiky), pričom nezabúda na “root causes”, spomenutie genocídy, koloniálnu minulosť, ako aj na dôsledky vojny a možné riešenia, odstránenia stigiem. Príbehy žien z družstva sú nenásilné “success stories”, ktorým porozumie slovenský čitateľ.
Novinárka a cestovateľka Magda Vaculčiaková sa vo svojom článku: V Thajsku nimi pohŕdajú, ale zahraničie pije ich kávu takisto zamerala na ženy – pestovateľky kávy. Hodnotenie bolo stručné, no jasné: “Vhodná dĺžka i členenie textu, vystavanie príbehu. O pestovaní kávy v rozvojovom svete už existuje dosť textov i v SR, ale tento je spracovaný nadštandardne. Oceniť treba prácu s externými zdrojmi, literatúrou, dodávajúcou textu relevantnosť a téme komplexnosť”.

Denník SME produkuje dlhodobo kvalitné texty o rozvoji

Kvalitný text ponúkol aj Onderčaninov kolega, dlhoročný redaktor denníka SME, Matúš Krčmárik, v článku: Vychovávali zo mňa stroj na vraždenie a takmer uspeli, spomína dvanásťročný chlapec. Ide bezpochyby o “exkluzívnu tému z terénu, skvelú prácu s lokálnym zdrojom a vhodne volené citácie”. Možno by sa žiadal použiť ešte ďalší hlas (názor experta?) na doplnenie background informácií a komplexnosť tak náročnej témy, ktorú každý vníma inak. Inak výborná novinárska práca, na akú sme u denníka SME pod vedením šéfeditora zahraničnej sekcie, M. Krčmárika, ostatne zvyknutí.

Text: Media about Development, Foto: Media 4 Development

Posted in development education, global problems, human rights, media, NGOs' work | Tagged , , , , , , , , , | Leave a comment

Budovanie mieru nie je projekt, ale proces. Najmä v Bosne a Hercegovine

Ako naučiť vzájomne komunikovať študentov, ich učiteľov i rodičov, a tak napredovať v budovaní mieru? Ako viesť k uzmierovaniu strany, ktoré k sebe celé desaťročia nedokázali nájsť pre etnickú či náboženskú odlišnosť cestu? Pracovníci Nansen Dialogue Centier poznajú odpoveď – svojimi vzdelávacími aktivitami na školách v okolí Sarajeva a Mostaru ukazujú účinný spôsob, ako na to. A hoci to znie možno príliš jednoducho, komunikácia je kľúčom. Pričom nejde o krátkodobý projekt, ale proces.

Čoraz viac Slovákov a Sloveniek sa v lete vyberá „za exotikou“ do krajín bývalej Juhoslávie. Obchádzajú však Slovinsko aj Chorvátsko a smerujú zväčša do Srbska, Čiernej Hory a tento rok azda najčastejšie do Bosny a Hercegoviny (BaH). Človeku tam musí hneď po príchode napadnúť, že v krajine zastal čas, a že nostalgia za komunizmom je príliš citeľná. No nie každý si dá hneď dve a dve dohromady. Neuvedomí si, že pred dvadsiatimipiatimi rokmi tam vypukla občianska vojna s jedným z najdlhších obliehaní v novodobej histórii ľudstva, a že memento tohto konfliktu je v spoločnosti stále prítomné, vnútorné jazvy nezahojené.

B_Markovic_2017_BiH

Mladí ľudia v meste Stolac grafitmi prekrývajú nenávistné nápisy na budovách i relikty občianskej vojny. Foto: Boba M. Baluchová

Ako učiť pod dozorom desiatky ministrov školstva

Obete na životoch sa rátajú v tisícoch, mnohí rodinní príslušníci čakajú dodnes na identifikáciu tiel svojich príbuzných z masových hrobov, objavených po celej Bosne a Hercegovine. V tomto krvavom konflikte žiadna z troch hlavných bojujúcich strán nebola víťazom. A ani nikdy nebude. Práve naopak – všetci obyvatelia tejto malej balkánskej krajiny boli obeťami politickej hry hŕstky politikov, ktorá vtedy vytiahla etnickú kartu a udržiavala ľudí v strachu. V rámci každej predvolebnej kampane sa to všetko može opäť zopakovať. Vlastne už o pár mesiacov…

Naši prastarí rodičia, ktorí si pamätajú na príčiny, priebeh a najmä dôsledky druhej svetovej vojny, nás upozorňujú na to, že predchádzať konfliktom (založeným na etnickej nenávisti alebo na politickom boji o moc či územie) možno vtedy, ak pred minulosťou nezavrieme oči. Paradoxne sa o udalostiach z rokov 1992–95 na školách v BaH vôbec neučí. Dnešní dvadsiatnici teda netušia, komu a čomu majú veriť.

Celkovo je školstvo v Bosne a Hercegovine tvrdým orieškom, ktorý ľudí skor rozdeľuje, ako spája. Podľa ústavy, ktorá bola prijatá po uzavretí Daytonského mieru v roku 1995 a mala byť dočasná, majú obyvatelia právo na vzdelanie v ich vlastnom jazyku. Čo tam po tom, že odlišnosti medzi bosnianskym, srbským a chorvátskym jazykom sú minimálne? Hlavne, nech sa pod jednou strechou učí v dvoch smenách – z dvoch typov učebníc a pod dozorom desiatky ministrov školstva. Každý z kantónov vo Federácii BaH musí mať totiž toho svojho. Školstvo sa tak nerieši na celoštátnej úrovni, ale v regiónoch. Potom je ťažké dohodnúť sa na akejkoľvek vyučovacej stratégii či kurikulu.

Na čom budovať spoluprácu medzi nespolupracujúcimi

Každý, kto sa snaží pochopiť nepochopiteľné – teda dôvody, ktoré ľudí na Balkáne doviedli až ku krvavým nepokojom, by mal aspoň deň stráviť v spoločnosti päťdesiatročnej lekárky Ljuljjety Goranci Brkić. Vziať na jej prednášku pätnásť dvadsaťročných študentov a študentiek odboru Medzinárodné rozvojové štúdiá z Palackého univerzity, ktorí sa ešte len oťukávajú v témach dodržiavania ľudských práv či budovania mieru v post-konfliktných regiónoch, bolo dôležitým bodom programu letnej terénnej exkurzie do BaH. A najmä prínosom pre všetky zúčastnené strany.

Doktorka Brkić dokáže v pútavom hodinovom monológu zaujať, nahnevať, rozplakať, ale najmä presvedčiť o dôležitosti svojej práce. Veľkú časť svojho osobného i pracovného života dobrovoľne zasvätila snahe o vysporiadanie sa s vojnovými stigmami v rodnej krajine. Spolu s kolegom Nebojsom Šavijom-Valhom zo sarajevskej organizácie Nansen Dialogue Centre (NDC) sa snaží viesť vzdelávacie semináre pre verejnosť rôzneho veku, národnosti či postavenia, a tak pohnúť myslením v spoločnosti. Aspoň o kúsoček. Obaja veria v myšlienky laureáta Nobelovej ceny za mier a zakladateľa nórskeho NDC, Fridtjofa Nansena, ktorý už pred sto rokmi uviedol, že „iba na láske k susedom, vzájomnosti, ústretovosti a dôvere môže byť vybudovaná všetka ľudská spolupráca”.

Dosiahnuť onú vytúženú spoluprácu medzi nespolupracujúcimi stranami a zabezpečiť tak potrebné zmierenie, akceptáciu aj vyššiu formu tolerancie v multietnickej krajine, akou Bosna a Hercegovina je, môže byť náročné. Ale nie nemožné. O výsledkoch seminárov, zameraných na scitlivovanie obyvateľstva formou interetnického dialógu a interkultúrnej komunikácie, chodí pani Brkić prednášať aj mimo BaH. Zahraniční kolegovia by radi videli implementáciu jej pedagogického prístupu aj v Izraeli a Palestíne alebo v Severnom Írsku, kde ide o pretrvávajúci konflikt skôr náboženského ako etnického charakteru.

Stredna skola v mestecku Stolac a aktivity NDC-foto Boba M. Baluchova

Stredoškoláci z mesta Stolac diskutujú s vysokoškolákmi z Olomouca o dodržiavaní ľudských práv. Foto: Boba M. Baluchová

Postaviť sa školskej segregácii

Študenti a študentky z olomouckej univerzity, ktorí raz pravdepodobne budú pracovať ako humanitárni či rozvojoví pracovníci v krajinách globálneho Juhu, navštívili (v rámci terénnej exkurzie do BaH) aj miesta, kde to s komunikáciou úplne beznádejne nevyzerá. Práve vďaka aktivitám pobočiek organizácie Nansen Dialogue Centre.

Ukážkovým príkladom je mestečko Stolac neďaleko Mostaru, kde sa do spoločných voľnočasových aktivít mimo predpísaných syláb zapájajú desiatky študentov z miestneho gymnázia, pričom je jedno – z ktorej z národnostných menšín, resp. väčšín pochádzajú, a v ktorej z dvoch smien študujú. Doležité je, že sa navzájom zhovárajú, učia sa o ľudských právach a spoločne organizujú eventy, opravujú lavičky v parku, či grafitmi prekrývajú nenávistné nápisy na budovách v meste.

Mládež, azda najdôležitejšia cieľová skupina vzdelávacích procesov Nansen Dialogue Centier, dáva čoraz viac o sebe vedieť. Pred rokom napríklad v meste Jajce miestni stredoškolskí študenti a študentky (bez ohľadu na etnickú príslušnosť) spoločne reagovali proti rozhodnutiu zastupiteľstva Stredobosnianskeho kantónu – segregovať ich školu na moslimskú, teda bosniansku časť a časť chorvátsku. Títo mladí už jednoducho nechcú študovať oddelene a fungovať ďalej bez odpovedí. Budúci rok po voľbách sa ukáže, nakoľko bol ich hlas vyslyšaný.

Ostro vyjadrený nesúhlas proti školskej segregácii zo strany spomínanej stredobosnianskej mládeže možno oprávnene považovať za „úspech“ Nansen Dialogue Centra. Podobných úspechov by sme chceli v regióne, pochopiteľne, vidieť čo najviac. No na vnútorný prerod tak členitej spoločnosti, dlhodobo žijúcej v strachu a živenej dezinformáciami zo strany politikov, budú potrebné minimálne dve ďalšie desaťročia.

Text a foto: Boba Markovič Baluchová (#MediaAboutDev; Stolac, Bosna a Hercegovina)

Posted in development cooperation, development education, global problems, human rights, Intl development studies, media, NGOs' work, personal development | Tagged , , , , , , , , , , , , , | Leave a comment

Birth registration is an important tool to prevent statelessness

Ms Inge Sturkenboom has been working with United Nations High Commissioner for Refugees (UNHCR) in Europe since 2012 as a Protection Officer working on statelessness in the region. She wanted to assist refugees and stateless persons who cannot count on the protection of their home country. In the following interview she explains how statelessness as a global issue can be solved.

At the recent European migration network (EMN) educational seminar in Bratislava you led the presentation on statelessness. What does it mean to be stateless?

Without a nationality, stateless persons people face difficulties enjoying rights and services that you and I take for granted. Children may not be able to go to school or sit for exams. As a stateless person you may not be able to get a job, see a doctor, own property or get married. Even in Europe, stateless people have a hard time enjoying their basic rights. For these reasons, stateless people often lead a life in the margins of society.

To imagine the entire issue with statelessness phenomena: could you mention a particular personal story of your clients / stateless people you are trying to help (advocate to end their statelessness)?

One story that comes to mind is that of 29 year old Sutki whom I recently met at his home he shares with his wife, their daughter and his mother-in-law. He became stateless following the dissolution of the former Yugoslavia. He never left the country that he was born in and yet he has been treated like an unwelcome foreigner. After a tough life growing up in institutions and on the streets he found stability with his young family. His main concern now is that he will pass his statelessness onto his daughter. I was glad to learn that with the help of UNHCR and our partner, it seems like a solution to his statelessness is in sight. Like Sutki there are many other stateless people who made to feel like they don’t belong in the country they have called home all their lives.

At the EMN edu-seminar you have mentioned that forced displacement is considered as a cause and also consequence of statelessness. What are the reasons / causes of statelessness?

When stateless persons people face systematic discrimination and violations of their human rights because of their lack of nationality, they may have to leave their country of origin and seek protection elsewhere. Statelessness can therefore be a cause of forced displacement. There are a number of causes of statelessness. An important cause is discrimination based on ethnicity, race, or other grounds, which can be behind the deprivation or denial of nationality to a person or a group of people, rendering them stateless. People may also be left without a nationality after the dissolution of a State, falling between the cracks of the nationality laws of the new States. In Europe, there was a considerable risk of statelessness after the dissolution of the Soviet Union, of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia and of Czechoslovakia. While most people affected did acquire a new nationality, some did not and remain stateless until today.

Slovakia is also post-communist country. How the statelessness is visible here?

There is little up to date information available on the number of people affected by statelessness in Slovakia. The Statistical Office of Slovakia reported that in the 2011 Population and Housing Census 1,523 persons had declared being stateless. However, these data cannot be verified as no effective mechanism is in place for the identification of stateless persons. As the last census took place 5 years ago, the situation may be different now.

How can a person be born without nationality?

Stateless parents may pass on their statelessness to their children. Another situation that leads to a child being born without a nationality is when the mother of that child cannot transfer her nationality and there is no father who is willing and able to transfer a nationality either. Gender discrimination in nationality laws that do not grant equal rights to women to transfer their nationality to their children persists in 25 countries around the world. These include countries of origin of many of the refugees who arrived in Europe, like Syria and Iraq.

Displacement increases the risk of statelessness. People who are displaced have a harder time obtaining identity documents and birth certificates proving their legal identity and their link to a country that may consider them as a national. Their children born abroad may need to fulfill additional requirements to obtain a nationality at birth. Also, some countries no longer consider people as their nationals after they spend a certain period in exile.

What about fleeing people from Middle East and Sub-Saharan Africa – coming to Europe across the Mediterranean sea? Where do newborn children “on their way” belong to?

When a child is born in exile, on the way to Europe, he or she should be registered immediately after birth. The Convention on the Rights of the Child requires this. It is important to know that birth registration does not mean that the child acquires the nationality of the country of birth. Rather, it documents where a child was born and who the child’s parents are. These are key pieces of information needed to establish which country’s nationality a child can acquire. That is why birth registration is an important tool to prevent statelessness.

In which region is the procedure of birth registration well designed?

Birth registration rates in Europe are very high and procedures well designed. But we do sometimes hear of children of refugee and migrants whose births are not registered because their parents are being asked for identity or marriage documents that they do not have. We need to make sure all children born in Europe are registered at birth, with no exception, and regardless of their parents’ ethnicity, legal status or documentation.

What are the most problematic countries in case of statelessness?

Stateless people are found on all continents but because of its hidden nature, it is difficult to obtain comprehensive data on the actual number of stateless people in the world. In 2016, UNHCR estimated that at least 10 million people were stateless or at risk of statelessness in 2016. However, data captured by governments and reported to UNHCR were limited to 3.2 million stateless individuals in 75 countries. The highest numbers reported were in Myanmar, Thailand and Côte d’Ivoire.

How many people are stateless now in Europe?

In Europe, UNHCR reported over 570,000 stateless people in 2016.

What can your organization (UNHCR) do to find a solution in these cases?

We assist governments in making sure they have and implement laws and procedures that identify and protect stateless persons and that prevent statelessness. UNHCR and our partners also assist stateless persons in accessing their rights, including the right to a nationality.

Let’s talk about the prevention of statelessness. What is the Global campaign to end statelessness (#IBelong?) about?

The UNHCR’s #IBelong Campaign to End Statelessness aims to end statelessness within 10 years. It is a devastating legal limbo for the millions of people worldwide who lack any nationality and the human rights protections that go with it. Unlike so many other problems facing governments today, statelessness is relatively easy to solve. Many governments have already reformed their nationality laws or taken concrete measures to grant nationality to stateless people. With enough political will, UNHCR believes statelessness can be resolved. The Global Action Plan to End Statelessness sets out 10 Actions through which the goals of the Campaign will be achieved by States, UNHCR and other stakeholders.

How can we as ordinary Slovak people support this campaign?

You can talk to your friends, family, neighbors, your teachers, your colleagues, your local authorities and your government about statelessness. You can also raise awareness through social media by using one of the many #IBelong Campaign tools available.

Written by: Boba Markovic Baluchova (DocUnion CEO & #MediaAboutDev editor-in-chief), Photo: EMN / IOM Slovakia

Posted in global problems, human rights, media, migration, minority issues | Tagged , , , , , , , , | Leave a comment