Aby jste se také nestali oběťmi “voluntourismu” a nenadělali více problémů, nežli užitku, řiďte se těmito radami při výběru vašeho budoucího projektu globálního dobrovolnictví v tzv. rozvojové zemi v Asii, Africe či latinské Americe.
Karikatúra Just visiting z dielne Caritas Australia
- Poznat se a vyhodnotit: Co umím, na co se hodím, v čem vynikám
Je normální, že proto, abychom byli přínosní pro společnost, se musíme nejprve někde od někoho učit a obohatit se o zkušenosti ostatních. Avšak na krátkodobé dobrovolnické programy v jihovýchodní Asii se vzdělání nevyžaduje, dovednosti se nekontrolují a zkušenosti nejsou rozhodující. Tedy i nestudovaný učitel může jít učit a například člověk, který nikdy nezasadil bylinku, se může jít starat o ekofarmu.
Neseznámení se s dobrovolníky, jejich životopisem, zájmy, jejich dobrými stránkami hraje klíčovou roli v následné ne)efektivitě celého projektu. Problematické programy se obecně více zaměřují na to, co dobrovolníci chtějí dělat, než co doopravdy dělat umějí. Jak může být projekt úspěšný, pokud za ním stojí lidé, kteří tématice vůbec nerozumějí? Proto se zamyslete v čem jste dobří, v čem vynikáte, čemu odpovídá vaše vzdělání, zda opravdu můžete v daném oboru přispět či pomoci.
- Vědet: Kolik času mám na dobrovolničení
Dalším faktorem, ovlivňujícím efektivnost práce dobrovolníků je doba, kterou dobrovolníci stráví v komunitě a na dané pracovní pozici. Studie prokazují, že právě krátkodobé projekty mohou přinést více škody než užitku. Projekty jsou jednoduše moc krátké na to, aby činnost dobrovolných pracovníků mohla být efektivní. Nejčastějším příkladem může být dobrovolník, který se rozhodl jet učit do škol děti angličtinu. Pokud v dané třídě zůstane pouze dva týdny, je zcela logické, že se na prostředí nedokáže adaptovat, nestačí si zvyknout na místní systém, zapamatovat jména dětí, vytvořit si sociální vazby, zjistit, co děti umí, a tak je naučit něco, co ještě neznají. Potom se může stát, že se děti od dobrovolníků neustále dokola učí odříkávat abecedu či zpívat „Head and shoulders, knees and toes“. Pro zvýšení efektivity je třeba si najít dostatečně dlouhý čas.
- Projevit respekt k místní kultuře a neprohlubovat stereotypy
Počáteční šok a adaptace na nové prostředí může dobrovolníkům trvat týdny. Mladí lidé, kteří na projekty vyjíždí, nejsou na podmínky v chudobě zvyklí, řada z nich dokonce ani v žádné rozvojové zemi předtím nebyla, jejich představy o prostředí a podmínkách mohou být naprosto zkreslené. Jde také i o etiku chování, pokud západní pomocníci kulturu předem neznají, hrozí zde riziko, že vlastně neví, co se v dané zemi sluší a patří, neví, co je vhodné, co se smí, co se vyžaduje a co může působit jako chování bez respektu. Snažte se proto dozvědět o zemi, kam jedete, co nejvíce, nastudovat si vše od historie, geografie, politiky, ekonomické situace a snažte se tak porozumět dané zemi, co nejvíce.
- Zamyslet se, jestli nezabírám někoho placené pracovní místo
Turisté v mnoha případech mohou zabírat svou dobrovolnou činností pracovní úvazek, který by v mnoha případech mohl sloužit jako placené místo pro místního, například stavitele, učitele či zdravotníka. Dobrovolný pracovník pro organizátory projektu představuje velkou výhodu – levnější pracovní sílu, nemusí vyplácet mzdu, platit zdravotní pojištění, naopak mnoho dobrovolníků si za program dopředu zaplatí či práci vykonají za možnost jídla, hygieny a přespání. Někteří dobrovolníci v Indonésii platí za čtyři týdny až 7,5 milionu indonéských rupií, což odpovídá přibližně 13 500 Kč, přitom průměrný měsíční plat je jeden milion.
- Osvojit si přístup „Jsem tady pro vás“, než „Přišel jsem vás naučit“
William Easterly, profesor ekonomie z newyorské univerzity, ve své knize „Břímě bílého muže“ mluví o historické zakořeněné snaze Evropanů řešit problémy ostatních států a radit jim, jak dosáhnout lepší kvality života. „Západní země přece ví, co je pro méně rozvinuté země dobré.“ Tohle bílé záchranářství je symptom bílé nadřazenosti, na kterém je potřeba společně pracovat a společně jej rozložit. Proto je vhodnější přístup asistence a kooperace, než řízení a diktování.
Věřím, že cestování a poznávání nových kultur otevírá oči, mysl a vede mladé k solidaritě. Samotný koncept krátkodobého dobrovolničení nemusí být špatný, naopak určitý potenciál má. Přijde mi naprosto úžasné, kolik lidí má zájem pomáhat, získávat zkušenosti v zahraničí a sdílet nápady a svůj čas. Pozitivním aspektem je například samotný čas strávený v místní komunitě, kdy každý člověk přispěje do finančního koloběhu, utracené peníze v rozvojových zemích vedou tak k dlouhodobému přínosu v rámci komunit. Ale pokud nemáme dostatek znalostí, dovedností či zkušeností, je možná spíše lepší se podílet na ekonomickém růstu lokality právě cestováním v té dané zemi, než krátkým a nekoordinovaným rozvojovým dobrovolnictvím. Je tedy na každém z nás, kteří si dobrovolnický projekt vybíráme, přemýšlet nad jeho výběrem kriticky a nesobecky. Být si vědomi vlastních činů a pomáhat tak, aby to mělo smysl.
Text: Kateřina Nováková, Foto: SAIH
Autorka je studentkou oboru Mezinárodní rozvojová studia na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Poznámka: článok bol vytvorený v rámci predmetu Rozvojové příležitosti Str. Ázie na Katedre rozvojových a environmentálnych štúdií PrF UP v Olomouci (pod dohľadom Dr. S. Šafaříkovej a Dr. B. Markovič Baluchovej)
Media about Development 