S katedrou Mezinárodních rozvojových a environmentálních studií z Univerzity Palackého v Olomouci jsme v Gruzii navštívili organizace, založeny vnitřně vysídlenými osobami z Abcházie (‚Fund for Women Entrepreneurs‘) a z Jižní Osetie (‚For Better Future‘). Jejich prací je pomoci lidem z konfliktních regionů, lidem pod hranicí chudoby a etnickým menšinám. Důležitá je pro ně podpora žen při hledání zaměstnání a sociálním podnikání.
Zamrznuté konflikty a IDPs
IDPs (internally displaced people) jsou podle definice UNHCR „lidé nebo skupina lidí, kteří byli donuceni opustit své domovy nebo bydliště za účelem vyhnutí se ozbrojenému konfliktu, hromadnému násilí, porušení lidských práv, nebo přírodních či člověkem způsobených katastrof, které nepřekračují mezinárodně uznanou státní hranici.“ IDPs jsou často vystavěni deprivaci, nedostatečnému přístupu k základním službám, rodinné separaci, sexuálnímu násilí či obtěžování, obchodováním s lidmi a diskriminaci, přestože mají právo čerpat stejná práva jako občané a rezidenti své země. Proto je povinností místní vlády předejít nucenému přemístění svých občanů a chránit IDPs.
Abcházie a Jižní Osetie jsou autonomní separatistická území Gruzínské demokratické republiky, zkráceně Gruzie. Mnozí z nás si je vybavuje jako jeden souvislý pojem, který se týká dosti homogenních konfliktních zón. Ve skutečnosti jde o dvě etnika s odlišným vývojem a národním cítěním, avšak se stejnou funkcí pěšce v politické šachové hře. Běžně se o nich hovoří jako o ruských protektorátech vzhledem k tomu, že jsou de facto závislá na ruských finančních injekcích. Budoucí směřování obou států se však liší, Abcházská vláda usiluje o úplnou nezávislost, zatímco Jižní Osetie o připojení k Rusku.
Etnické čistky a masová emigrace Gruzínů
Nacionalistické kořeny Abcházie mají dohledatelný historický přesah už v dobách Osmanské říše, kdy původně křesťanské Abchazské knížectví prošlo islamizací. Následné proměnlivé změny abcházského statusu, etnická hierarchizace a násilná kolektivizace spolu s tzv. gruzínizací národa pod vedením gruzínských rodáků Josefa Stalina a socialistického ministra vnitra Lavrentije Beriji pak rapidně přikládaly do politicky se radikalizujícího ohně. Teprve během uvolněnější Chruščovovy vlády začalo skutečný vyčleňovací proces. V druhé polovině 20. století se na území v rámci ozbrojených střetů vystřídaly jednotky Abcházie, Gruzie, Sovětského svazu/Ruska, Konfederace horských národů Kavkazu a mírové jednotky OSN. Střety doprovázely rozsáhlé etnické čistky na Gruzínech, což mělo za následek masovou emigraci Gruzínů z Abcházie.
Osud Jižní Osetie se poněkud odchýlil od její severní části, která se stala tolik žádanou součástí Sovětského svazu. Socio-ekonomické rozdíly mezi jihoosetským a gruzínským obyvatelstvem ve 20. letech se brzy vyostřily v dalekosáhlý konflikt. Ruská pomoc Jihoosetům dodala národu jak finanční a zbrojní, tak psychickou podporu, tolik potřebnou v boji proti Gruzínům. I tento boj doprovázely masové etnické vraždy a emigrace (zejména Jihoosetů do Ruska). Rok se s rokem sešel a Jižní Osetie získala status autonomní oblasti, obepnutá pomalu se utužujícím ruským stiskem. Čtrnáctidenní válka v roce 2008, kde Gruzie stála proti Rusku, Abcházii a Jižní Osetii, měla nevratný dopad na desítky tisíc prchajících civilistů, jejichž bydliště byly cíleně ničeny protigruzínskou trojkou za účelem zabránění jejich návratu.
Příběh Natruli – jedné z mnoha vnitřně vysídlených žen
V Gruzii stále panuje převážně maskulinní společnost, a tak se v organizaci ‘Fund of Women Entrepreneurs’ (FWE) v Kutaisi věnují primárně postavení žen. V organizaci, mimo jiné, pomohly najít zaměstnání přibližně 38 % ženám, které FWE oslovily. Jaký je život IDPs 10 let po válce a jak vypadá pomoc organizace, vysvětluje v rozhovoru projektová asistentka organizace FWE, Natruli Nachkebiou, která byla také přinucena před lety opustit Abcházii.
Natruli polu žila s manželem a dětmi v hlavním městě Abcházie – Sokhumi. Pracovala pro firmu JSC Orgtecnik a manžel pracoval pro Ministerstvo obchodu. V Říjnu 1993 ale byli přinuceni opustit domov v Sokhumi kvůli ruskému a abcházskému vojenskému tažení do Gruzie. „Jelikož se chystala masová genocida proti Gruzínům, patřili bychom k válečným obětem, kdybychom Abcházii neopustili. Po vyhoštění naší rodiny jsme zůstali v Tbilisi bez žádného příjmu. Rozhodli jsme se tedy přestěhovat do Kutaisi, kde jsme dva roky pracovali v ‘Org. Technics‘, co je firma, založená IDPs. Poté jsem se vrátila do Tbilisi a pracovala deset let pro americkou mezinárodní komunitní organizaci ‘Finca‘,“ popisuje svoji cestu za prací a bezpečím Natruli.
Pak jsem ale opět vrátila do Kutaisi, kde nyní pracuje pro FWE. Abcházie jí však stale způsobuje velkou bolest a doufá, že se jednoho dne vrátí. Mimo jiné se nedávno po vypátrání dozvěděla, že jejich býválý byt byl bez jejich vědomí již několikrát prodán.
Integrace do gruzínské společnosti
Pro Natruli nebylo začlenění do gruzínské společnosti těžké. Ovšem obecně jsou IDPs spojováni s bezdomovci a vyloučenými skupinami, což je hodně depresivní. Ke statusu IDP Natruli uvádí: „Moje děti mají Gruzínské občanství, stejně jako já. Mají však také status IDP. Přestože můžeme volně cestovat, i jim by byl vstup do Abcházie zamítnut.“ Situace vnitřně vysídlených osob není příjemná. Není pro ně žádná možnost zaměstnání, důchody jsou nízké, socio-ekonomické podmínky jsou špatné a proces začlenění je velmi pomalý. Tito lidé nemají naději pro lepší zítřky. IDPs se nemohou vrátit do míst svých bydlišť, jelikož stát pro ně nezaručí bezpečnost. Navíc, abcházská de facto vláda nedovolí jejich návrat.
Také proto byla založena v roce 2003 nezisková charitativní organizace ‘Fund for Women Entrepreneurs‘, která pracuje s lidmi z migračních vln před rokem 2008. Natruli popisuje činnost FWE: „Naše kancelář se nachází v Kutaisi, v regionu Imereti v Gruzii. Vysídlení lidé byli vyhoštěni z Abcházie a přebývali v regionech, spadajících pod gruzínskou jurisdikci s nadějí, že se brzy vrátí. Podmínky jim to však nedovolili a nemohli se vrátit zpět po dobu 26ti let. FWE čerpá ze znalostí a zkušeností jak uprchlíků, tak místních rezidentů.“
Priority organizace Fund of Women Entrepreneurs (FWE)
Jedním z cílů, a zároveň projektů ve FWE je znám pod názvem ‘Krok za krokem k lepší budoucnosti‘. Jeho podstatou je usilování o integraci a rehabilitaci osob, kteří jsou v rozporu se zákonem, skrze psychosociální a právní poradenství, neformální vzdělávání, školení, a krátkodobé rekvalifikační kurzy. Natruli uvádí další projekt: „Dalším z cílů i projektů FWE je ‚Vzdělávací a rehabilitační centrum FWE‘, skrze které chceme zlepšit socio-ekonomické podmínky žen, které se staly oběťmi násilí nebo jsou součástí rizikových skupin, a to prostřednictvím služeb jako jsou psychologické a právní poradenství, školení a asistence pro získání zaměstnání.“ Na otázku, jak se k práci v FWE staví vláda, Natruli odpovídá: „Vláda na naši práci reaguje, ovšem nedostatečně. V mnohém FWE nahrazuje stát, když poskytujeme poradenství a podporu ženám při hledání zaměstnání a integrace do společnosti. Konkrétně na mou práci ale nemá vláda žádný vliv.
Práce ve FWE si tato projektová asistentka organizace FWE pochvaluje: „Získala jsem mnoho zkušeností s různými společenskými skupinami a získala jsem také nové pracovní schopnosti a dovednosti. Vyslechla jsem stovky příběhů – podobných těm mým. Proto cítím jakési poslání pomáhat lidem se stejným osudem, jaký jsem měla já.“
Text: Anna Lodinová, Foto: KRES, Katedra rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci
Autorka je studentkou na Katedře rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci. Článek vznikl jako součást terénní exkurze do Gruzie a GRV projektu „Rozvojová spolupráce na vlastní oči“, který byl podpořen Českou rozvojovou agenturou (ČRA).
Media about Development 