Nová etapa dějin, která nastala po pádu Sovětského Svazu, otevřela zemím Střední Asie dveře k následování nového režimu. Avšak klanové politiky, vycházející z dlouhodobých tradic středoasijské společnosti, vytvořily zásadní překážku, kvůli které se těmto zemím nepodařilo uspět v procesu politické transformace směrem k demokracii. Jinak tomu není ani v Kyrgyzstánu.
V prostoru zemí Střední Asie historicky dlouhodobě přetrvávala nepřítomnost formální vlády. Jádra politických a sociálních organizací zde vždy tvořily kmeny, klany či rody. Nová etapa dějin po roce 1991 přinutila tyto země začít budovat jednotné národní státy. Ukázalo se, že ale čelí historicky zakotveným překážkám, které odvrací pocit jednotné národní identity a narušují demokratické principy.
Klany a jejich principy
Klany jsou historicky zakořeněny v kultuře společností a zakládají se na příbuzenských normách a vzájemné důvěře. Dominantním prvkem klanových vazeb je tedy příbuzenství. Klany ve Střední Asii charakterizuje určitá hierarchie. Na vyšších pozicích se nachází vlivné bohaté elity, kterými jsou přímí potomci zakladatele klanu. Pozice lze ale dosáhnout i zásluhami jednotlivců. Všichni členové jsou vázaní podporovat blahobyt všech členů klanu. Poskytují si vzájemně politické, společenské a ekonomické příležitosti s tím, že se mohou spolehnout na vzájemnou loajalitu a uznání. Klanové společnosti jsou založené na jednáních a dohodách uvnitř a mezi klany, které soutěží o státní zdroje. Vládní úřady a státní zdroje jsou přerozděleny mezi soupeřící klany. Přerozdělením je zajištěna jakási rovnováha udržující mír mezi klany, ačkoli není spravedlivá a je z ní znát nadřazenost určitého klanu nad ostatními.
Původní velké kmenové struktury byly roztříštěny do menších klanových jednotek. Stalo se tak snahou sovětů přetransformovat původně pastevecké kmeny na kolektivní usedlé zemědělce. Klanové jednotky byly totiž vnímány jako hrozba sovětské moci a ideologie. Hospodářské krize, špatná situace, pokles životní úrovně a boj o přežití sjednotil lidi a podpořil jejich spolupráci. Dále také privatizace státního majetku, která přišla záhy po získání nezávislosti podpořila klany v jejich soutěži o státní zdroje.
Klany v Kyrgyzstánu dle teritoriálního rozdělení mezi severem a jihem
Povaha klanů se v každé zemi Střední Asie v něčem liší. V případě Kyrgyzstánu se jedná o teritoriální rozdělení mezi severní a jižní části země. Rozdělení pramení z historicky daných aspektů, ale také geografických, kde reliéf vytváří přirozený předěl.
Sever charakterizuje kyrgyzská většina, která má svou politickou orientací blíže k Rusku. Tato část země je ekonomicky vyspělejší, sídlí zde finanční instituce a významné průmyslové podniky. Odlišují ho i jiné kulturní zvyky, náboženství, kterým zde dominuje Pravoslaví. Na jihu žije silná uzbecká menšina. Oblast je více zemědělská, méně ekonomicky výkonná a převládá zde Islám. V každém teritoriu jsou pak menší jednotky klanů a kmenových formací. Odlišnosti mezi severem a jihem země jsou předmětem sváru, který v zemi panuje od nezávislosti. Na počátku se toto rozdělení a nesoulad tolik neprojevoval, postupně ale docházelo k jeho zhoršování. K rozostření problému časem přispělo, že větší podíl vlády se skládal z členů severního teritoria, který ovládal více státních zdrojů a znevýhodňoval jih.
Akajevova vláda a počáteční naděje na demokracii
Kyrgyzstán po získání nezávislosti v roce 1991 započal novou etapu demokratickými a tržně liberálními reformami. V zemi proběhly první svobodné volby, čímž měla být ustanovena a upevněna nová forma demokratického vládnutí. Prezidentem byl zvolen Askar Akajev. Už tehdy se projevil vliv podpory klanů severního teritoria, přesto byly první roky Akajevovy vlády vedeny duchem demokratizace a liberalizace. Vznikla nová Ústava inspirována západním myšlením. Došlo k uvolnění svobody projevu, byl vytvořen nový nestranný soudní systém, přijata právní ochrana soukromého vlastnictví a další změny.
Politování hodné je, že i přes počáteční úspěchy se Kyrgyzstán ocitá na přelomu tisíciletí ve stavu autoritářské vlády. Postupně se začaly projevovat negativní dopady klanových politik a silná pozice prezidenta. Například v otázce voleb nemají Kyrgyzové tendenci volit na základě programu stran. Volí takového představitele strany, který odpovídá jejich klanu. Takže ačkoli byly volby vedeny svobodně a byla zajištěna soutěž stran a jednotlivců, stejně mohly vyhrát jen strany či kandidáti silných a vlivných klanů.
Obvinění prezidenta z podvodů, manipulování a klanového bratříčkování
Akajev začal postupně využívat svého postavení k prosazování vlastních zájmů a jeho rodiny, respektive členů jejich klanu. Bylo pro ně stále snadnější pronikat mezi politické instituce (výkonné, zákonodárné a soudní) a ovlivňovat jejich fungování. Například když došlo na volbu předsedy ústavního soudu, Akajev na tuto pozici dosadil svou příbuznou Ch. Baekovou. Sama Baeková byla zastánkyní demokratických reforem a snažila se o to, aby její jednání bylo nestranné. Akajev si ale dokázal vynutit loajalitu člene svého klanu, jímž byla v tomto případě Baeková, a ve své funkci tak vycházeli vstříc jeho požadavkům. Baeková měla možnost upravovat znění Ústavy, a tak mohl Akayev setrvat ve své funkci i v dalších volebních obdobích. Došlo také k postupnému omezení volební práva těch, kteří nebyli spřízněni s jeho vládou a podobně.
Jednání prezidenta Akajeva vyvolalo znepokojení u znevýhodněné části obyvatelstva. Začali ho obviňovat z podvodů, manipulování a klanového bratříčkování. Také médii se šířila kritika jeho osoby. Akajev zakročil a média spadla pod jeho kontrolu. Což více rozhořčilo nespokojené obyvatele a v roce 2005 došlo k tzv. Tulipánové revoluci.
Tulipánová revoluce a nástup Bakijeva
Tulipánovou revolucí se nakonec podařilo prezidenta Akajeva sesadit a následoval jeho úprk ze země. Prozatimní vladou byl jmenován Kurmanbek Bakijev, který Akajeva v prezidentské funkci plně nahradil. Byl zvolen ve svobodných volbách a představoval novou naději pro znevýhodněné obyvatelstvo. Bakijev byl vnímán jako zastánce demokratických reforem. Historie se ale začala opakovat a postup vlády nového prezidenta Bakijeva byl velmi podobný tomu u Akajeva. Ve své pozici si uzurpoval moc pro sebe a svůj klan a pokračoval diskriminací hlavně jižních klanů. Do politického prostředí začali pronikat také kriminálnici, které tam Bakijev dosadil a mohl využívat jejich schopnosti efektivně zastrašovat opozici. Bylo zjištěno, že členové jeho rodiny, kteří se často pohybovaly na vysokých lukrativních postech byli zapletení do nelegálních aktivit a organizovaného zločinu. Jeho vláda byla silně zkorumpovaná.
V roce 2009 byl v nových volbách znovu zvolen K. Bakijev, údajně k tomu došlo podvody a manipulacemi, které podnítily další znepokojení. V roce 2010 propukly nepokoje z důvodu nespokojenosti s Bakijevovou vládou v městech Biškek (hl. město) a Talas. Přes agresivní reakci prezidenta, která měla za následek 83 mrtvých a okolo 1500 zraněných, se podařilo dosáhnout odstoupení Bakijeva z jeho funkce. Také prchl ze země.
Poslední vývoj – jen mírný posun k lepšímu
Prozatímní vlády se ujala sociální demokratka a představitelka jeho opozice Roza Otumbajevová. Ve své funkci, ale příliš pozitivně vnímaná nebyla a dlouho v ní nevydržela. V roce 2011 byl pak novým prezidentem zvolen Almazbek Atambajev. Podle Ústavy z roku 2010 je prezident Atambajev limitován jedním volebním obdobím, které končí v roce 2017. V roce 2016 prošla Ústava v referendu úpravami, které převedli část pravomocí na premiéra. Proti těmto změnám se však staví Atambajevová vládnoucí strana nesouhlasně a opět zavání omezováním a nesvobodou.
Důležité je, že je tématu věnována pozornost a informace o špatné situaci v těchto zemích se šíří. To, jak jsou země a vlády vnímány na mezinárodní scéně, je důležité pro spolupráci, obchod a další vztahy, které mohou ovlivnit růst a rozvoj zemí. Pokud budou vlády usilovat o spolupráci se zeměmi jako EU či USA, budou muset podnikat určité ústupky, demokratizovat a liberalizovat. Ačkoli je v současnosti vidět jen drobné zlepšení, je patrné, že dochází k posilování občanské společnosti, která se začíná více projevovat a bojuje za svá práva. Dochází k její podpoře aktivitou organizací, podporujících demokratický rozvoj, a také moderními komunikačními kanály, které pomáhají v mobilizaci lidí, osvětě a narušují izolovanost autoritářských režimů.
Autorka: Kristýna Kupská
Poznámka: článok bol vytvorený v rámci predmetu MRS/RPJVA (Rozvojové příležitosti J a JV Asie) na Katedre rozvojových štúdií PrF UP v Olomouci (pod dohľadom Dr. S. Šafaříkovej a Dr. B. Markovič Baluchovej)
Media about Development 