Ženy v západní části světa dnes mají právo zvolit si práci dle vlastního uvážení, mohou studovat na univerzitách, chodit na ulici v krátkých sukních, mohou si samy podle sebe vybírat partnera, mohou veřejně projevovat svůj názor. Jsou zkrátka emancipované a veškerá rozhodnutí závisí pouze na nich. Na Blízkém východě, konkrétně v Jemenu, je role ženy zcela odlišná.
Podle výzkumu nerovnosti mezi postavením žen a mužů, který vypracovalo Světové ekonomické fórum roku 2009, se Jemen v této problematice umístil až na posledním místě. Rozdíly v právech žen a mužů jsou tedy markantní. Přestože ústava staví práva obou pohlaví na stejnou úroveň, ve skutečnosti je to jinak – ženy jsou občany druhé kategorie. Jsou jim upírány nároky na vzdělávání, zaměstnání či na politické rozhodování, přičemž si všechny tyto křivdy ženy nesou již z dětství, kdy jsou jejich role formovány v rámci rodiny.
Šaría jako přirozená součást lidstva
Historie současného Jemenu není tak dlouhá. Dnešní Jemen vznikl totiž sjednocením jeho severní a jižní části až roku 1990. Od té doby prošla ústava Jemenu mnoha úpravami a v současné době je v platnosti ústava z roku 2001. Jemen je silně islámský stát, a tak je podřízen islámskému právu šaría, které reálné fungování jemenské ústavy podstatně mění.
Šaría řídí všechny aspekty muslimského života a je mnohými lidmi vnímána negativně, a to včetně řady muslimů. Pro mnohé muslimy však šaría znamená přirozenou součást lidstva a chápou ji jako něco, co by mohlo osvobodit lidstvo od nečistoty. Šaría reguluje všechny lidské činnosti a staví je do pěti kategorií: povinné, doporučené, povolené, nevhodné a zakázané. Povinné musí být provedeny, a pokud byly provedeny s dobrými úmysly, tak budou odměněny. Pokud jsou provedeny ty zakázané, tak budou potrestány. Povolené činnosti nejsou ani podporované, ale ani zatracované, a patří do nich většina činností. Cílem práva šaría je podporovat lidské blaho. Definuje pět základních potřeb, na kterých závisí život, a to na ochraně náboženství, životě, intelektu, bohatství, a rodové linii. Šaría má za úkol chránit tyto potřeby zajištěním jejich vzniku a jejich zachováním.
Podle šaríi ku příkladu: může žena být bita svým mužem, ženy mají menší práva než muži, žena nemá stejná práva při rozvodu jako její manžel, ženám je přisuzován nedostatek víry a inteligence, znásilňovat zajaté ženy je přípustné…
Právo šaría je obzvláště pro západní křesťanský svět zcela nepochopitelné. Nicméně v Jemenu je praxe taková, že ústavní zákony podléhají islámskému právu, které zcela koliduje se základními lidskými právy a svobodami.
Lidskoprávní situace zhoršena v důsledku občanské války
V poslední době se zde lidskoprávní situace výrazně zhoršila, a to zejména v důsledku občanské války vyvolané roku 2014, kdy do hlavního jemenského města Saná vtrhla ozbrojená skupina Huthiů, která si počátkem roku 2015 podmanila i zbytek Jemenu. Podařilo se jí přinutit k rezignaci prezidenta Hadiho, který poté opustil Jemen, a společně se svoji vládou se přemístil do saudskoarabského Rijádu. V prosinci 2015 se pak Hadi vrátil z exilu zpět do Jemenu, konkrétně do přístavu Aden. Šíitští Huthiové jsou podporování Spojenými arabskými emiráty a Hadi je vojensky podporován Saúdskou Arábií. Doposud došlo k úmrtí zhruba 3000 civilistů a vysídlení téměř 2,5 milionu osob. Všechny strany konfliktu páchají řadu válečných zločinů a porušují mezinárodní právo, včetně již zmíněného bombardování a ostřelování civilních oblastí.
V důsledku tohoto konfliktu dochází k beztrestnému porušování lidských práv, a to na obou stranách. Jemenské úřadu tak nezvládají vést důkladné vyšetřování již minulých případů porušování lidských práv, přestože kvůli tomu byla ustanovena národní vyšetřovací komise. Momentální situace v Jemenu tak neumožňuje, aby ženy a dívky nemusely čelit diskriminaci. V současné době celkově musí jemenští občané čelit nespravedlivým soudům a následným popravám, které nemají své právní opodstatnění a to spíš, že celou řadou odsouzených jsou děti.
Zmatek, který momentálně v Jemenu panuje, nepomáhá k tomu, aby mezinárodně uznávaná lidská práva nějakým způsobem fungovala a už vůbec ne ta ženská.
Sedmdesát jedna procent jemenských žen negramotných
Jemen je nejchudší zemí v arabském světě s omezenými příležitostmi a zdroji, má vysokou nezaměstnanost a rozsáhlou korupci, které škodí dodržování lidských práv. V průměru je tedy život v Jemenu náročný a pro ženy je to ještě náročnější.
Jemenské ženy jsou přesvědčené, že by měly zůstat doma namísto toho, aby se vzdělávaly či pracovaly, proto mají malou nebo žádnou příležitost získat svobodu či ekonomické postavení. Na druhou stranu, i kdyby byly jemenské ženy přesvědčeny o tom, že by se měly dožadovat vzdělání a práce, muži v jemenské společnosti jejich práva potlačují, a tak jemenské zákony nedokáží zajistit ženám v zemi svobodu.
Negramotnost žen v Jemenu je až neuvěřitelně vysoká. Zhruba 71 % jemenských žen je negramotných, na rozdíl 31 % negramotných mužů. Podle údajů Světové banky se muži vzdělávají v průměru 5,3 roku, zatímco ženy pouze 1,3 roku. Z celkového počtu zaměstnaných je pak pouze 6 % z nich žen.
Jak již bylo zmíněno, ženy trpí špatnou zdravotní péčí. Jedním z důvodů, proč se ženám nedostává zdravotní péče, je, že jejich „nižší“ postavení dává lékařům možnost neposkytnout jim zdravotní ošetření. Dalším, častějším důvodem je, že si ženy nemohou zdravotní péči dovolit finančně. V některých oblastech nerozhoduje o návštěvě lékaře potřeba pacienta, ale rodinný příslušník. To, že je ženám často odpíráno práv na zdravotní péči, vede k mnoha komplikacím, například v těhotenství. V průměru zde má pouze 1 z 5 žen u porodu porodní asistentku a asi 1 z 39 žen při porodu zemře. Denně umírá přibližně 7 žen kvůli komplikacím při porodu. Pokud porod přežijí, tak se často stává, že následně trpí vážnými zdravotními problémy. Pozitivní zprávou v tomto směru je, že se organizace Oxfam snaží o zlepšení reprodukční zdravotní péče, a to prostřednictvím financování školení porodních asistentek a takzvaných tradičních porodních asistentek (ženy staršího věku, které by navštěvovaly ženy v domácnostech a poskytly jim oporu při porodu; lze na ně pohlížet jako na klasické „porodní báby“).
Foto: Borgen magazine
Dětské svatby – závažná diskriminace na základě pohlaví
Zásadním problémem žen v Jemenu jsou dětské svatby. Dětská manželství jsou jednou z nejzávažnějších forem diskriminace na základě pohlaví. Tato praxe je v Jemenu tak častá, že dívky přichází jak k fyzickým, tak k psychickým újmám. Podle údajů UNPFA se zhruba 48 % žen v Jemenu vdávalo v době, kdy jim ještě nebylo 18 let. Studie z roku 2000 z univerzity v Saná uvádí, že v některých oblastech jsou dívky vdané již v 8 letech. Dopady dětských sňatků jsou fatální. Brzké odebrání dětí ze škol kvůli sňatku snižuje dobu vzdělávání a schopnost zajistit sebe a svou rodinu. Kromě rizika znásilnění manželem a domácího násilí se zvyšují i zdravotní rizika. Pokud takto mladé dívky otěhotní, mají problém porodit, a to zejména z důvodu menší pánve. To pak vede ke zvýšení úmrtnosti matek. V podstatě mají ty dívky přivést na svět děti, zatímco jsou samy ještě dětmi. Jemen má tak jednu z nejvyšších dětských úmrtností.
Jednou z překážek pro vymýcení praxe dětských sňatků je vysoká chudoba. Chudé rodiny nejsou schopny dávat nevěstám věno. Dalším důvodem jsou tradiční zvyky, ale i přesvědčení, že se mladá dívka dá „vychovat“ do poslušné manželky a může porodit víc dětí. Další překážkou je neochota vlády čelit klerikům a dalším konzervativním úředníkům podporujících zamítnutí zákonu, podporujícího minimální věkovou hranici pro sňatek.
Vyšetřování znásilnění je v Jemenu komplikované. Znásilněným ženám a dívkám nikdo nevěří a zpravidla nemají svědky, jelikož většina lékařů znásilnění nepotvrdí. Naštěstí existují programy, které pomáhají ženám v těchto situacích a snaží se jim poskytnout zdravotní a právní pomoc a zřizují pro ně azylové domy. Nicméně podle údajů UNPFA počet zneužívaných žen stále roste.
Jemenský feminismus jako naděje do budoucna
Jemen jako takový je poměrně hrdý na svoji progresivní politiku demokracie, a to zejména ve srovnání se sousedními státy. Na rozdíl od Saudské Arábie umožňuje ženám řídit a dává jim volební právo. Nicméně, podle jemenských aktivistek za ženská práva, ta situace není ideální.
I přes veškeré výše uvedené křivdy ohromují jemenské ženy svět tím, jak významnou roli hrají jako aktivistky, lékařky, zdravotní sestry, fotografky, autorky. Některé z nich jsou dokonce symbolem boje za ženská práva.
Za zásadní milník, který posílil feministické tendence, můžeme považovat založení organizace Women Journalists Without Chains, jejíž zakladatelkou je Tawakkul Karman, která v čele organizace stojí dodnes. Právě ona je jednou z hlavních představitelek jemenského feminismu. Karman uspořádala v hlavním městě Saná jednu z prvních protestních akcí proti útlaku. Během arabského jara se stala jeho hlavní ženskou představitelkou a jakousi „matkou“. Povzbudila místní ženy k tomu, aby se staly nedílnou součástí protestních akcí. Karman byla několikrát zatčena mezi lety 2008 a 2011 a i přes špatné zacházení v policejní vazbě, mučení a vyhrožování zůstala v tomto směru i nadále aktivní. Dokonce roku 2011 byla první arabskou ženou, která dostala Nobelovu cenu za mír. Ta byla oceněním jejího nenásilného boje za ženská práva.
Díky mnohým demonstracím a shromážděním, kterých se jemenské ženy aktivně účastnily, se zvednula míra jakéhosi odporu a sebevědomí. V současné době se tedy zvedla míra zapojení žen v politice, ženy začaly výrazněji poukazovat na své schopnosti pracovat ve zdravotnictví či umění. Nejzásadnější však je, že si samy začaly uvědomovat svá práva a začínají se jich dožadovat.
Prioritou žen bojujících za svá práva v Jemenu je vzdělávání a gramotnost. Po arabském jaru se ženám podařilo dosáhnout ustanovení zákonné kvóty pro přijímání žen na pozice ve všech odvětvích veřejné správy, ale i přes dobré zastoupení žen jsou ženská práva stále špatně zorganizována.
Podle řady aktivistek je značný problém v tom, že ženy v Jemenu jsou smířeny s rolemi, které jim přidělila společnost, přestože uvnitř jsou dostatečně silné. I tak ale matky vychovávají své dcery v tomto stereotypním trendu. Cílem feministických hnutí v Jemenu je tedy tyto stereotypy prolomit a probudit v nich jejich vnitřní sílu. Nejvíce pozitivně přispívají k boji za ženská práva ženy, které strávily delší dobu v zahraničí. Tyto ženy se vrací do země silnější a odhodlanější podporovat práva žen. Některé z nich nevěří, že výsledky arabského jara budou mít okamžitý vliv na situaci žen v zemi, ale v dlouhodobém horizontu to podle nich přispěje ke zlepšení životních podmínek.
Autorka: Markéta Lávičková
Poznámka: článok bol vytvorený v rámci predmetu MRS/RPJVA (Rozvojové příležitosti J a JV Asie) na Katedre rozvojových štúdií PrF UP v Olomouci (pod dohľadom Dr. S. Šafaříkovej a Dr. B. Markovič Baluchovej)
Media about Development 